Kate setřásla poslední návěje mokrého sněhu z větví dvou tújí, co právě opečovávala a pak se znovu sklonila nad kouskem skalky, kde za pár týdnů snad vyrazí květy upolínu. Slunce ji přestalo svítit do očí, protože konečně zašlo za jilm, co Jamesovi už tolik let vrhal nepříjemný stín do pracovny. Kate si vzpomněla, že to bylo před pár lety, kolem roku 1997, co James naposledy říkal, že se to nedá s tím stromem vydržet, a musí se nechat porazit. Kate si jilm, jako skoro každý rok předtím, po těch dlouhých 23 let, co spolu s Jamesem a jilmem byli v „rodinném“ svazku, dokázala obhájit. Jamesovi sice stínil, ale pro Kate měl svůj význam. Pod ním sedávala, když byla těhotná s Alžbětou, na něj koukala, když dlouhé večery nemohla z domu, protože pečovala o umírající matku, která potřebovala její přítomnost téměř 24 hodin denně, a koneckonců, teď, stejně jako každý rok 21. ledna ve 4 hodiny 27 minut odpoledne, nad jilmem, co byl před 25 lety zasazen na pozemku rodiny Goddardových, v malé vesničce Croughton, Ofxordshirském hrabství, v ulici Baker Street 59, zapadlo slunce. I tento náročný úkol jilm tedy skvěle plnil. Zahrádka (narozdíl od Jamese, který Kate potřeboval jen když měl chřipku a Alžběty, co od doby, kdy se odstěhovala na Magdalen College do Oxfordu Kate nejenže nepotřebovala, ale ani jí už nevolala o víkendech) potřebovala, aby o ní Kate pravidelně pečovala a to i v zimě. Pokračování textu Krutomýval: kostka, část 1. – housewife