1. Koukal na mě s napůl otevřenou pusou a vypadal tak ještě víc jako žabák, než obvykle.   KK. Korporátní Kermit. Ještě jedno K by tam patřilo za kreténa, ale to by mě asi hned začala sledovat FBI.

2. –„Ale já si myslím, že to je správně.„- Zakvákal znovu, a v hlase bylo cítit, že už ho fakt dost štvu. To má blbý ovšem. Hned ho opravuju: -„Ale ono to správně není, jakýkoliv zaměstnanec jednající s veřejným činitelem z výkonu sve funkce je více riziková skupina v rámci možností uplácení veřejných činitelů, než zaměstnanec, který během výkonu své práce s veřejným činitelem nepřichází do styku. Není tedy možné tyhle dvě jednotky ohodnotit stejnou mírou přirozeného rizika.“- Pokračování textu Krutomýval: Příběhy ze záhrobí (1) →