1. Zdravím z Filadelfie. Města, které mě děsně nudí, protože je takové podivně špinavé a plné lidí, co vypadají jako že od rána do večera čichají lepidlo. A ne ten dobrý druh.
2. Proč tu sem? Protože tu mám nějakou stupidní přednášku z oboru své „expertízy“. Přijde si mě poslechnout asi 250 lidí, to bude teda bomba. Pokračování textu Krutomýval: od lenosti přes alkohol k vraždě
1. Milý Synátore, dnes si nemůžu odpustit nad tebou zase trochu nepřemýšlet. Ale tentokrát, po minulém záchvatu nečekaně pozitivních emocí, sou moje myšlenky vůči tobě a tvé existenci opět standardně kritické.
2. Jak by to taky mohlo být jinak, když zjevně děláš (ty, nebo jakékoliv děcko) svému okolí tolik starostí? Pokračování textu Krutomýval: Milý Synátore X
1. Sou dva zaměstnanci. Jeden pracuje od nevidim do nevidim a navíc odvádí fakt kvalitní práci. Druhej, shodou okolností jeho šéf, pracuje jen na svatýho dyndy, nebo pod přímým nátlakem (např hrozba odejmutí bonusu) a i tak odvádí sub-par výsledky. První zaměstnanec svojí pracovitostí svého šéfa dost sejří, samozřejmě, protože to je obtěžující, otravné a celkově morálku nepovzbuzující, když někdo furt tak děsně pracuje.
2. Jo, ten šéf sem já a ten podřízený jeden z mejch otroků. A včera, když sem se bavil se svým vlastním šéfem, tak slyším překvapivou větu: „já bych řek ať jí vyhodíš.“ (zajímavé) a pak „ale já vím že jí máš rád.“ (blbost ale fajn vidět že se eště neprofláklo, že to je naopak). Pokračování textu Krutomýval: svět se zbláznil