1. I přišel zase v  mém životě moment, kdy potřebuji zubaře. A jako na potvoru zrovna opět nejsem ve své rodné zemi. Naštěstí tedy zrovna nejsem ani v předraženém USA, kde se zubařům platí provorzenýma synama, nebo kryptonitem. Ale jsem v Thajsku, uprostřed nějakého zeleného ničeho, kde se mi nechce jen tak k nějakému místnímu felčarovi.

2. Živě mám totiž v paměti historku z před pár týdny, kdy mi tu místní pracovnice líčila osud jejich nebohého zahradníka. Ten lezl na strom, aby tam něco udělal. Z toho stromu spadl, a velmi nepěkně si zlomil nohu. Jako že mu koukala kost ven či co. I zkusil se z toho vyspat (logické). Druhý den noha byla fialová a několikanásobně velká než když uléhal, tak se rozhodl jít k doktorovi. Pokračování textu Krutomýval: Jak se stát zubařem 2 →

1. Asi zde nikoho nepřekvapí prohlášení, že sledování filmů patří mezí mé koníčky. Dokonce je to možná ten koníček, kterému se věnuji ve svém volném čase nejvíc. A již víc než deset let je pro mne nutností vidět každý nový film, který vyjde do klasické distribuce, ve státě, kde zrovna žiju.

2. A jelikož posledních cca 6 let žiju v USA, tak mám výhodu před českým divákem jak ve formě času  (velkou většinu filmu vidím o něco dřív), tak v podobě rejstříku toho, co jde v New Yorku do kin. A protože odmítám se dívat na filmy určené do kin doma (jde-li o to „poprvé“) tak každý týden do kina vyrazím tak 3x. Možná i díky tomu pak mám tu vyšší  úspěšnost když dojde na sázení na Oskary? Přecijen všechny ty filmy znám a celou sezónu sleduji jejich recenze a výsledky. Pokračování textu Krutomýval: Jak těžký je život kinofila? →