1. Tak to mám za sebou. Nedělní dotáčky.

2. Eště nikdy sem tak tvrdě nepracoval.

3. Chápejte, pro právníka, který je zvyklý, že většinu dne sedí u netu, surfuje co nového v trpasličím pornu, občas si hodí mincí, aby se rozhodl jestli má klientovi poradit „ano“ nebo „ne“ a případně chodí s kolegama na drahé obědy, kde pomlouvá justici, je den, kdy je 12 hodin na nohou a v kontinuální akci, naprosto nezvyklou záležitostí.

4. Málem sem u toho chcípl.

5. Předně – co se může podělat, to se podělá. Klíčová herečka se zpozdí. Klimatizace v místnosti ruší zvukařovi vlny. Když vypneme klimatizaci, všichni pod těma mega pražícíma světlama padaj horkem. Hlavní herec, co má říct pět slov rusky se pořád eště nenaučil věrohodně říct „Adin, dva tri, četyry, pjat“ a říká „Adin, dva, tri, cetyri, fuck„. Nejhezčí záběr nejpovedenější scény je pokaženej tím, že se jeden ze sedmi herců kouká tam, kam nemá. Což zjistím až doma, když se na to podívám na velkém monitoru.  Zatleskání které do scény patří otřese kamerou. A ten třes obrazu do scény nepatří. Nedaří se nám kvalitně nasvítit černocha a asiatku. Sou naši osvětlovači rasisti? Když se to konečně povede, zjistím, že černochovi je vidět na kameře makeup. Musí se to celé předělat.

6. No a takhle furt dokola. Navíc herci potřebují pořád nějakou pauzu, kdy se musí najíst, napít, vymočit, přepudrovat a tak podobně, čímž děsně zdržují. A to ani nemluvím o tom, že polovina z nich má absurdní požadavky na catering. Když sem producentce zadával, aby sehnala veganský bezlepkový cupcake a mandlové  mléko bez cukru ale s vanilkou, připadal sem si jako blázen.

7.  Takže první večer po natáčení sem měl docela depku z toho, jak to bylo náročné a jak výsledek asi nebude odpovídat tomu snažení.  Ale pak sem se na to vyspal, a druhý den sem v práci místo práce koukal na to co sme natočili, a náhodou, není to tak špatné jak sem se bál.

8. Ale i tak musíme několik scén přetočit a vylepšit. Ale s tím  už sem se smířil. To asi spadá do práce režiséra, jak se tak začínám dozvídat, být schopen se přizpůsobovat faktu že všichni ostatní sou nemožní a pořád něco kazej.

9. Ale eště že to mám pod taktovkou já, takže nakonec to přecijen bude dokonalé.

10. A teď mi dovolte jít omdlít, strávil sem celý den na imigračním kvůlivá své zelené kartě, a sem na pokraji zhroucení z toho, že sem musel celej den předstírat, že mi nevadí stát v jedné frontě s hordama indo-hispo-frikánců a podobné verbeže, co tam chtěli dávat otisky svých neobratných pařátků ve stejnou dobu, jako když sem se uvolil své umělecké a opravdovou prací nedotčené prsty na ten display Obamovi obtisknout i já. Ale zase mi ta situace poskytla inspiraci na mnoho vtipů co využiju hned zítra na podiu. Tak mi držte palce, ať mě pak nezlynčujou mimo misogynismu i za rasismus a obecnou nesnášenlivost.