1. Každé slovo v tomto příběhu je pravdivé. Vím že to sou prohlášení, která často znamenají nadcházející zvýšený přiliv lží, ale tohe je výjimka. V neděli prvního března sem dotáčel taneční sekvenci svého budoucího sitcomového hitu, a předělával jednu skupinovou scénu.

2. Trvalo mi dost dlouho dát všechny účastníky zase dohromady, ať už kvůli jejich jiným závazkům (a těžko někomu řeknete ať se vysere na to že má bejt na place s Kevinem Baconem, a radši dorazí k vám) nebo různým zdravotním neduhům a vedle toho eště obecné nestability a nespolehlivosti, kterou se herci vyznačují. Tak sem měl trochu nerv, aby všechno klaplo. Samozřejmě že naopak se všechno totálně posralo. Posuďte sami.

3. Na place se mělo sejít 9 herců a 7 členů štábu. Všichni všechno potvrdili, zálohy byly vyplaceny, rezervace udělány, den vypadal slibně. Až do momentu, kdy mi došla smska od HLAVNÍHO PROTAGONISTY, že má chřipku. A že nepřijde, protože leží v posteli a snaží se nechcípnout. A tenhle ichtyl byl zrovna v každém záběru.

4.  Svolal sem kameramana, pomocného režišéra, a zvukaře, a začali sme řešit, jak je/není proveditelné to natočit bez něj, a nějak ho tam později napasovat. Protože ten mamlas je nejen v každý scéně, ale eště k tomu sou to většinou skupinové záběry s relativně komplikovanou expozicí, takže separé dotáčky či trikové řešení mi přišlo jako nesmyslné. Tedy naběhl sem na telefon, a zšikanoval nejen herce ale eště jeho nejbližší přátele, aby pochopil jak nutné je, aby dorazil. Povedlo se, ale asi jen díky tomu, že sem mu musel říct že je moje „rockstar“ a že mu na place nechám svůj příděl koksu. Teď mě napadá, dělal to divadlo celý jen kvůli lajně? To je ale lůzr.

5. V mometně kdy první krize byla vyřešena, se ovšem vyplavil tucet dalších pohrom. V místnosti, kde sme měli natáčet byla rozesraná klimatizace. A to tak, že pekelně hučela. Zásadně víc, než minule.  Tzn. pro zvukaře místnost téměř nepoužitelná. Uspořádali sme tedy další konsorcium a usnesli se, že to natočíme i s tím ruchem, a buď se to podaří stáhnout v post-produkci, nebo se to dodabuje. Hrůza, ale prostě ať sme mačkali co sme mačkali, nebyli sme pány svého větru.

6. Následně dorazila klapka a ukázalo se, že je taky nachcípaná. Nebyl by to problém, pokud by furt nekejchala, případně nekrvácela z nosu. Sakra, taky fetuje? Když se sešla většina herců a seděla na make-upu a probírala se kostymérnou, zjistilo se, že zcela zásadní pomůcka (kravata) patřící co-leadovi, zustala u někoho doma na podlaze. Nebyl by to takovej problém, kdyby ta zkuená kravata nehrála roli ve scéně, co už byla před-natočená a navazovala přímou kontinuitou časově, obsazením i prostorově na scénu, ve které má ten týpek tu kravatu na sobě. Musel sem teda dopsat pár scén a záběrů do scénáře, aby nám to dalo prostor pro to objevení se kravaty. Až uvidíte nějaký sitcom, kde jeden z hlavních hrdinů má velmi podivné kecy vztahující se ke kravatě, která se záhy objeví na jeho krku, tak vězte, že to je to moje veledílo.

7. Pak vyšlo najevo, že hlavní ženská hrdinka není eště na place a má vypnutej telefon. Zavolal sem (v tomto pořadí): jejímu partnerovi, jejímu agentovi, jejímu producentovi, a jejímu pojišťovacímu agentovi. Nikdo o ní nic nevěděl. Tak sem se jen ujistil, že má dobrou životní pojistku, a začal v duchu plánovat jednu rituální vraždu. Takže sem znova konsultoval technické odborníky, a přepisoval scénář. Tentokrát značně krkoloměji, ale nakonec sme to snad nějak dali dohromady.

8.  V tom momentě  dorazil choreograf. Vypadal jako když byl 12 let otrokem. Nevyspalej, pravděpodbně po kalbě, sotva lezl. Což u choreografů není žádoucí kvalita. Jen co sem ho uklidil do šatny a nacpal mu ňamku do sosáčku,  bylo načase řešit další průser. Jedna z hereček si sundala kalhoty (pocud dobrý) a odhalila ortézu, znemožňující se účastnit tance. Ano, přepisoval sem scénář potřetí, a málem se  se na to v té chvíli fakt rozhodl vysrat. Uchránil mě od toho fakt, že asistentce se mezitím podařilo sehnat správce budovy, který byl ochotnej dojet za náma 40 kilometru v neděli v poledne, a tu zkurvenou uřvanou klimatizaci zneškodnit.

9. Postupně se eště rozesral venkovní reprák, interiérový telefon,  počítač nepřehrával předtočená videa, hlavní herec (Mr. Rock Star) si furt pletl text,  veganský catering byl nepoživatelný, sluníčko nám mocně svítilo přes okna do xichtu, ale žaluzije by se barevně mísily s oblekem jednoho z herců, takže je nešlo zatáhnout,  a skriptka posrala kontinuitu v oblasti předmětů na stole, takže sem eště narychlo musel z červeného drinku dělat zelený (neptejte se mě jak).

9. Ale to nebylo zdaleka všechno. O půl hodiny později se jeden z  herců omylem zabouchl venku, když vyšel ze studia, aby si na tom mraze zakouřil.  A my ho nejen nemohli najít, ale po nálezu přes veškerou snahu maskérky pořád vypadal víc jako když k nám zrovna emigroval z Pandory. Nicméně jeli sme dál. Potom začalo fakt husně sněžit, coz znemožnilo natáčet chvíli venku,  jak sem plánoval. Mezitím co já sem rozpracovával ty nově dopsané scény, kameraman se snažil vyřešit zcela nový problém a to sice kam umístit kameru tak, aby nevadila v záběru kamery z protilehlého úhlu a zároveň neházela stín na zeď, kterou nešlo pořádně nasvítit. Zvukař bojoval s podhledama, který nešly nadzvednout a tudíž na  ně nešel zavěsit mikrofon. Pak přišla maskérka a řekla že chce víc peněz, za to že předělává ty dva lepráky na lidsky půsíbící bytosti. Poslal sem jí doprdele a nabídl že ji ukážu kde jí má.

10.  Po zbytek dne sem prostě už jen polykal žluč a slzy, a modlil se, ať veškeré to piplání, předělávání a snažení zvládnout ten chaos aspoň vypadá nakonec dobře na plátně. Pracoval sem 11 hodin v kuse. Ti kdo mě znají ví, že to mě muselo málem zabít. Fakt sem téměř zdech. A kdyz sem večer slastně svalil do postele s pocitem špatně odvedené dobré práce a producent z Evropy mi po Skypu sdělil že gratuluje, protože sem prý podle něj právě „odpromoval z režie“, nezbylo mi nic jiného než mu navrhnout, ať me otestuje na to, jestli zvládnu odpromovat i z oboru „donucení producenta k sebevražde on line„. Divíte se mi snad?