1. Nesnáším, když je mě někde potřeba. Ale eště míň mám rád, když mě někde potřeba vůbec není, a přesto  klient požaduje, abych tam byl, protože „je fajn, když je v místnosti právník„. Mno.

2. Takže sem takhle před týdnem oxidoval na jednání, že kterého vyplynulo, že na projektu, kdy se lidem rozesílá zmrzlina, kterou: (i) mají dát do mrazáku a (ii)  vyčkat až jí budou moci za několik týdnů servírovat návštěvě, je asi 80% příjemců zmrzliny banda idiotů, co mražený krém místo do mrazáku dají jen do lednice. A když krabičku s Lednáčkama za pár týdnů otevřou, a chtějí servírovat návštěvě, diví se že v ní je místo mraženého ptáka na špejli plíseň, případně červi.

3. Jelikož rozvážky té zmrzliny s instrukcema „uchovejte v chladu a vyčkejte příchodu návštěvy“  stále probíhaly a zahrnovaly rozvoz zhruba ještě asi 95 tisícům lidí po celém světe, a tedy generovalo se riziko další ohromné zmrzlinové ztráty (likvidace staré zmrzliny, servírování náhradního desertu návštěvě, řešení naštvaných dotazů ze strany všech, na téma „proč kua ta zmrzlina expirovala, když sem jí dal do chladu“) bylo třeba klientům zaslat co nejdříve informační leták, ve kterém se specifikuje „kokoti, dávejte zmrzlinu do mrazáku, nikoliv jen do chladící části lednice. Peace.“

4. Bylo tedy pochopitelně „nutné„, aby takový závažný dokument zaštítíl svým špatným jménem vrchní  firemní  právní poradce přes všechno zlé a marné. Tedy moje veličenstvo.

5. Když se mi to dostalo na stůl, znělo zadání jako „práce„, což mě odpuzuje, takže sem promptně pověřil své otroky tím ať ten canc sepíšou a vymyšlej si nějakou rychlou právní analýzu na téma „když X, tak to stojí méně dolarů, když Y, tak více“ a bude. Case closed. Parry Mason vs pistáciové Haagen Dasz de k ledu.

6. Jenže nešlo. Ukázalo se, že předtím než velekorporace našeho typu je ochotna poslat hromadný email, musí ten elaborát projít schvalováním hodným 173  bran pekla.

7. Postupně sem tedy musel zmrzlinovou anabázi vysvětlovat (i) víceprezidentovi firmy pro „soulad s předpisy“ – a objasnit že ne, neporušili sme žádný zmrzlinový předpis, jen lidi sou kripli, následně (ii) viceprezidentovi pro vyhodnocování rizik (viz moje odborná dolarová analýza výše, bro), a nakonec (iii)  víceprezidentovi pro všeobecnou komunikaci.

8. A z toho sem málem pošel. Ukázalo se totiž, že před odesláním toho 3řádkového mailu bylo nutné sezvat tým marketinkových odborníků, kteří vyhodnotí efektivnost takové komunikace, doporučí ať se na to téma raději natočí „virálek„, ukážou tucet grafů a koláčů z všech možných věkových, váhových a etnických skupin příjemců nóty, a nakonec nahodí hloubkovou analýzu předpovědi reakce čtenáře. No jak z minority report akorát bez Spielberga a Cruise.

9. Cca po týdnu co sem teda  furt opakoval „když X, tak to stojí méně dolarů, když Y, tak více“ mi byl konečně milosrdně přidělen finální satanášův štempl a mohlo se kliknout na božské „odeslat“.

10. Ale jelikož lidi sou fakt idioti, tak na ten email mimo reakcí „aháá!“ a „heuréka, už to neshnije“ přišly i reakce typu „kde je mrazící část mé lednice?“ a „když to po měsíci v lednici přendám do mrázáku, spraví se to?“ a můj zatím top „dostal sem váš email, ale nejsem si jistý, co je to zmrzlina“. Du zhebnout. Korporátní komunikaci zdar.