1. Drahý Bárte, doufám, že se máš dobře, zoubky rostou, vlásky se ti kadeřavěj, plínky se ti přestávají plnit (to jakože už umíš srát do nočníku, ne že brzy pojdeš na přebytek exkrementů v těle), a všeobecně se máš báječně.
2. V době, kdy čteš tyto řádky, už asi 17 let bydlíš v USA nebo na Kubě, jak jistě víš. Dnes si dostal moje předchozí dopisy (doufám, že to všechno čteš na jeden zátah, ty zmetku nevděčná), a je na řadě ti vysvětlit, jak ses ocitl zrovna tady.
3. Je to velmi jednoduché. Před pár dny byl v New Yorku vyhlášen nový grant pro filmaře, a jednou z nejzásadnějších podmínek pro to, aby se o něj člověk mohl přihlásit je fakt, že filmař má haranta.
4. Ano, světe div se, pozitivní diskriminace zde došla až tak daleko, že postihuje ty rozumné tvory, co si fakany nepořídili a protěžuje ty chudáky, co do toho vlastní či cizí vinnou spadli.
5. Jako třeba já.
6. Jelikož ten grant je o fakt pěknou sumičku, a zároveň je to grant „bez omezení účelu dotace“, tak se o něj samozřejmě velmi zajímám, protože to znamená, že kdybych ho dostal, můžu ho prožrat, prosmažit, nebo proděvkařit, a nikoho to nemusí zajímat. A nejmíň pak nějaké otravné účetní nebo kontrolory z berňáku.
7. A to si dám, prosím, líbit.
8. Jenže, ta zásadní podpodmínka oné podmínky je, že děcko žije s tím rodičem. A nejvýhodnější postavení pak mají ti, co se starají o potomky mladší 2 let, sem zjistil.
9. Rychle sem se podíval do svého deníku a vypadá to, že mám obří kliku, ty hňupe, a je ti teprve rok a půl! (Nečekal si, že ti budu psát k narozeninám, viď? To dělaj jen trotli).
10. No abych to zkrátil, prostě v reakci na vyhlášení toho skvělého grantu, sem uznal že je záhodno začít soudní řízení o svěření do péče, které oba touhle dobou víme, že sem vyhrál, a proto ses odstěhoval za mnou, oblíbil si tu Filipínku co ti najmu jako nonstop chůvu, a proto se máš od téhle doby tak báječně. Kdyby ti tvoje matka někdy zkoušela namluvit, že díky mě a tomuto kroku skončila v Bohnicích, tak jí vůbec nevěř, skončila tam proto, že začala chlastat a to já jí dycky říkal, že se jí vymstí. Na mě to teda házet nemůže. Anyway, kašli na ní, to už je minulost. Welcome to the USA, kámo.
Cože? Taková diskriminace? To snad ani nemůže být pravda.
Víš o tom, že to svěření do péče není jenom do tý doby, než ten grant prochlastáš? 😀
Hihihihi, Userko, řešíš H před A. On, až ten grant prochlastá, tak synka zase vrátí…
Ale mám radost, že otcovské city si přijdou alespoń na chvilku taky na své…
no hlavne abych ho dostal! (grant, ne priseru)
no neni, to samozrejme muzu pak zase zvratit. staci kdyz bych proflaknul svoje „zlozvyky“ a bude. tak nejak s tim i pocitam…