1. Včera sem se vracel domu z kanclu, a těšil se na pikantní rande se zrzavou servírkou z Toshi’s a Stevem Jobsem. Když sem před barákem uviděl klečící sousedku. V takové moc pěkné pozici, na všech čtyřech, s rozkošnou prdelkou rozkošne nahoru. Chvilku sem zvažoval že jí tam povalím a v pozici líneho psa si to rozdáme, ale pak sem se překonal, mezitím se zrodivší erekci akorát šikovně zastrčit za lem kalhot, s tím že jí později použiju na Zrz-vrzce, a sousedku pouze slušne pozdravil. A chystal se jí překročit.

2. V tu chvíli vyšlo najevo, že se tam sklání nad něčím konkrétním. Zvědavost mi nedala (chyba!!) a naklonil sem se taky. Na chodníku, na roztažené džínové košili, ležel malý pták. Pískle. Koukal před sebe a nic nedělal. Za to sousedka ano. Brebentila, že takhle tady pískle leží už asi 5 hodin a nechce nikam jít natož letět a že asi mu něco bude. Zamrmlal sem „to je mi líto„,  a šel dál ke dveřím, natěšen na nadcházející večer plný filmu Dannyho Boyla a erekcí v akci.

3. Sousedka však zvedla hlavu a já viděl, že brečí. Sakra, ženská zbraň hromadného ničení. Podvědomě sem zrychlil, abych z tý situace co nejdřív vypad, ale chytla mě za nohavici, jak pes, a s klepající se bradičkou a třesoucím se hlasem se zeptala: „co mám dělat?„.  Milé dámy, pokud to eště nevíte, tak vaše slzy a vaše vagíny sou mocné. Ale co je eště mocnější je obrátit se na nás když ste bezradné a zranitelné. Probudil se ve mně ihned o to větší vládce lidstva, pán tvorstva a  všeobecný spasitel a slyšel se říct:  „tak se na to podíváme, maličká, nic se neboj“.

4. Sklonil sem se nad ptákem a viděl – ptáka. Kterej se nehejbe. Ale dejchá. Tož moje odborná diagnóza. Gugl radil vrátit ptáka do hnízda, pokud z něj vypadl. Žádné hnízdo ale ve zjevném okolí nebylo. Ten samý článek eště říkal nechat ptáka na pokoji nejméně 2 hodiny, prý se k němu rodiče vrátěj. Podle sousedky už táhlo na pátou hodinu písklete osamotě na chodníku uprostřed Manhattanu. Bylo teda nasnadě vybrat jednu z dvou možností: A) sousedku i pískle  nechat svému osudu, a stoprocentně si s ní nikdy nezašukat, nebo B) sebrat ptáka i jí, a jít zachraňovat svět. Zvolil sem B a nabídl že jí pomůžu. Jenže světe div se, ta mrcha prej že musí do práce. Mrkala řasama jako vo život, tímpádem jí skrz ně tekly slzy eště rychlejc, takže sem během minuty souhlasil že: se vyseru na svojí Zrz-vrzku i Jobse a pudu, (kurvapíčaprdelposraná, semtoaledement) s ptákem na veterinu. Aby sousedka mohla jít do práce s klidem v duši.

5. Netušili byste, jakej problém je najít v pátek v sedm večer veterinu která je ochotná se podívat na ptáka, kór z ulice. Až jedenáctá klinika kam sem volal, s ptákem zatím v krabici, se ustrnula. O 45 minut cesty a 30 minut čekání později sem se dozvěděl že pták má zlomenou nohu, je otřesenej a navíc děsně mladej a musí se každé 2-4 hodin krmit, jestli má mít  vůbec jakou šanci na přežití. A prej si ho tam nemůžou nechat. Kurváááá. Zvažoval sem že ho hodím do popelnice a sousedce řeknu že se uzdravil a vodletěl a nechává jí pozdravovat. Ale nakonec sem to zavrhl, takovej sem srab. Vzal sem tedy ptáka i s krabicí k sobě domů. S sebou sem dostal sáček žrádla pro „ptáky v krizické kondici“ (fakt se to tak menuje, přemejšlím že si to zítra naleju na penis), stříkačku a spoustu dobrejch rad.

6. Dorazil sem do bytu plný rozporuplných pocitů. Proč sem takovej debil? Proč myslím ptákem? Kdybych sousedku nechtěl šukat, tak teď nemám polomrtvýho ptáka v papírový krabici, ale akčního ptáka v Zrz-vrzčím křehkým análu. Po chvíli sem se přestal litovat a řekl si že tedy když už sem se do toho dostal, tak se úkolu zhostím jako pravý muž. Tedy srdnatě, bez přebytečných emocí, a organizovaně. První úkol byl prý ptáka zahřát. Buď v ruce, nebo nahřátým hadrem. Zahřívat ptáka v ruce sice umím, ale díky tomu že mám poslední dobou podezření na rozvoj diagnózy „death grip“ sem si to netroufl. Nahřál sem teda utěrku, ptákovi z ní udělal hnízdo a do něj ho opatrně uložil. Pak sem mu šel dělat kašičku. Dokonce sem dodržel stanovený postup, a poctivě míchal správné poměry teplé vody a prášku, přesně podle instrukcí!

7. Pak došlo na krmení. Dle veterináře mělo stačit mu dát konec stříkačky k zobáku a ten se měl sám votevřit a do něj já pak jen stříknout. Jenže pták o papu nejevil pražádný zajem. Musel sem ho i na chvíli vyndat z jeho nahřátého doupěte, abych pořádně viděl kam mu to strkám. Ale ten opeřenec si strčil hlavu pod křídlo. Asi sem ho sral. Mezitím ta kaše ve stříkačce vystydla, což prej je špatně, tak sem šel udělat novou teplou várku. Pták se mezitím umoudřil a hlavu z pod křídla vyndal, ale zobák furt nevotevřel. A když sem mu dal kapku tý kaše přímo pod nos i na nos, vypadal asi jako teplouš před kterým projde náhá  královna krásy. Netečně, mírně pobaveně a trochu nasraně. Sakryš.

8. Uložil sem ho teda zpátky do teplého hnízda a šel se podívat na pár krátkých tutoriálů na téma jak krmit ptáčata. Všechny ale operovaly s tou premisou že zobák se votevře sám. Z kapitoly překvapivě nepornografické knihy „domácí péče o ptáky“ sem se dozvěděl, že zobáček se nemám snažit otvírat násilím, za což sem byl rád, protože do toho bych se svejme nezkušenejma a nemotornejma prackama fakt nerad pouštěl.

9. Po ukončení researche sem šel uvařit třetí teplou dávku kaše, a ptáka znova zkoušel krmit. Po asi 3 minutách marné snahy mi došlo, že mezitím pošel. Mno. Co na to říct. Celkově večer docela provar: žádný šukání, žádnej Jobs, nasraná Zrzvrzka, mínus 50 dolarů za taxi, 30 za směs kaše pro ptáky, 70 za doktora, emoční trauma pro mne, jelikož mi něco chcíplo pod rukama, a pro ptáka, z toho že na svojí poslední cestu do ptačího nebe de s zobákem upatlaným od kaše.

10. Po dlouhém zvažování co teď dál (při masáží toho kde sem se domníval že má ten tvor srdce, a tak trochu eště čekání, že pták nedejchání, ztuhnutí a vystydnutí jen hraje) a konzultací s veterinární správou sem ptákovi udělal rakev z krabičky od luxusních třešní v čokoládě, do ní mu dal dolar ve čtvrtákách na cestu, aby měl co dát převozníkovi, a šoupnul ho do igelitky vonící mátou (to má odpuzovat krysy, takže by ho neměly začít zřát) a hodil do popelnice. Pak šel sousedce na dveře lípnout vzkaz že pták to přes veškerou mojí péči nedal a že očekávám v neděli kompenzaci ušlého analního sexu. PS: Říkal sem mu Kňou Jr.  Byl to fajn pták. RIP.

takhle sem ho dostal do rukou

takhle nekooperoval

a v tomto baleni odesel do vecnych lovist…