1. Snad nikoho nepřekvapí, když řeknu že nejsem spokojen s výsledky zdejších prezidentských voleb. Ačkoliv si rád dělám legraci z vlastního autoritativního postoje vůči ženám, nebo svým „otrokům v práci“ a společnosti vůbec, většina z vás, kteří moje zápisky čtou již delší dobu asi tuší, že to neodráží moje skutečné smýšlení, ale je to součást tvorby. Tvorby postavy Nikolase Mývala, který: zneužívá ženy pouze k tělesnému požitku a neváží si jich jako svébytných osobností. Který nadměrně pije alkohol a více než jen koketuje s drogama. Který v práci nechá za sebe dřít své otroky. Který se skepticky kouká na každého, kdo není obdobně narcistní a sobecký. Který si potrpí na značkové oblečení, drahé věci a luxusní zábavu.

2. Domnívám se, že se mi za těch 5 let tuhle postavu povedlo skutečně dobře vykreslit, a oživit. Doufal jsem, že se mi povedlo ale i dát najevo že Nikolas Mýval je satira, zrcadlo pro společnost, která takové muže a individua uctívá.  Ale možná (soudě například podle počtu romanticky laděných či přímo milostných dopisů co mi svého času chodily, zejména od náctiletých) to tak není a Nikolase Mývala někteří čtenáři vnímali více jako reálnou postavu, než fikci.

3. Můžu se teď poplácat po zádech a říct si – bravo, píšeš ty svoje bajky skutečně uvěřitelně. Nebo se můžu dojmout nad tím, že se mi nepovedlo dostatečně zdůraznit tu satiru a vytvořil jsem monstrum. Nebo si můžu říct, že pravidelní a dlouhodobí čtenáři mne již dávno prokoukli, a vědí, že nejsem Nikolas Mýval, a moje výtvory čtou pro zábavu, která si dělá legraci ze sexistické a snobské společnosti, tak jak ostatně byly vždy zamýšleny.

4. Tak nebo onak, dnes mi příjde že je vhodný den na to, tu slupku odhodit. Přiznat se k tomu, že jsem demokrat, k tomu, že nesouhlasím se sexismem, rasismem, xenofobií a vykořisťováním ostatních. K tomu jak je mi nesympatické narcistní vystupování Donalda Trumpa. K tomu, za jak nebezpečný precedent považuji, že osoba zjevně nekvalifikovaná a nestabilní, neschopna přiznat omyl (koho to jen připomíná v České kotlině) a snadno podléhající impulsivnímu chování byla zvolena do prezidentského křesla.

5. Demokracie je prima věc. Bohužel v USA neodráží výsledek prezidentské volby početní převahu lidí, kteří na volební lístek napsali jméno Hillary Clinton. Je absurdní si uvědomit, že více lidí chtělo Hillary, ale křeslo přesto dostane Donald. Nicméně takový zdejší systém momentálně je. Pokud s ním budou lidi nesouhlasit, mají možnost ho, pomocí změny ústavy  a souvisejících právních předpisů, změnit. Nebylo by to  jednoduché ale možná tato volba přispěje k tomu, že se nad tím alespoň více lidí zamyslí.

6. Den po zvolení Donalda prezidentem nastala v mém okolí skutečně chmurná a hmatatelně zklamaná atmosféra. Během normálních dnů mi chodí cca 200-300 pracovních emailů.  Devátého listopadu mi jich přišlo méně než 30. Takový efekt jsem za těch 10 let co pracují ve stejné firmě viděl jen jednou. A to: když bylo oznámeno, že naší společnost koupila jiná firma. Což vedlo k hromadnému propouštění. Všem to bylo z toho oznámení ihned jasné a email na jeden den umlkl. Lidi byli v takovém šoku a rozčarování, že se prostě ten den nebyli schopni v práci věnovat… práci.  Taková situace se za těch desel let opakovala pouze jednou –  nyní, v den vyhlášení výsledků prezidentských voleb.

7. Rozumím tomu, že má někdo jiný politický názor či preference. Není poprvé, co nevyhrál „můj“ kandidát. Koneckonců v ČR jsem nevolil Zemana. Ale když byl zvolen, nezasáhlo mne to natolik, jako nyní Trump.  A to nikoliv proto, že bych měl Česko méně rád. Naopak! Ačkoliv nyní žiji v USA, Česko zůstává mým domovem, já jeho občanem, a rád se tam (stále častěji) vracím a nevylučuji, že tam jednou dožiju své dny. Ale Zeman svého času odrážel „pouze“ tu jinou politickou preferenci. Jistě, nebyl to kandidát kterého bych mohl nějak zvláště obdivovat, ale nejevil se jako vyložený sociopat, labilní člověk poháněný hlavně svým egem, a hlupák. Ano, za ta léta se bohužel vybarvil spíše tím Trumpovským směrem, a poslední dobou kdykoliv zavítám na český zpravodajký server a něco si o ČR a Zemanovi přečtu, tak se akorát vic zklamu a rozčílím. Ale nelze mu upřít to, že v určitém období ČR posloužil, ani to, že v politice má zkušenosti a že alespoň kdysi to býval chytrý a vzdělaný člověk.

8. Donald Trump je jiný. Je horší. Těm, co zmiňují jeho obchodní úspěchy je třeba připomenout, že Donald začal podnikat zcela za záštity svého úspěšného a bohatého otce, který mu nejen na podnikání půjčil nemalé peníze, nejen ho doporučil svým známým, nejen se za něj zaručil v bankách ale i mu přihrál již hotovou společnost aby jí vedl. Těm co zmiňují jeho úspěchy jako vyjednávače – Donald Trump není geniální vyjednávač. Geniální vyjednávač dosáhne svého cíle aniž by přitom využil nebo zneužil tísně protistrany. Člověk co se chlubí tím, že používá insolvenční právo coby finanční instrument sloužící k tomu aby od bank  a věřitelů (kteří sou v případě kdy podnik vyhlásí bankrot skutečně v zoufalé situaci) získal „výhodné podmínky„, skutečně není geniální vyjednávač, ale mafiózo.

9. Mafiózo, který se neštítí nástroj, co byl do právního řádu vnesen jako poslední záchrana a naděje pro ty, kterým hrozí likvidační následky, zneužít čistě jako instrument pro vlastní obohacení. Na úkor jiných. To je Donald Trump. Vedle toho je to člověk co se neobtěžoval před prezidentskými debatami dovzdělat, a i proto byly jeho odpovědi na kvalifikované otázky vágní, nesmyslné či nepravdivé.  To je Donald Trump. Člověk, který pro své ego neslyší nic jiného a pro úspěch se nebrání napadnout ostatní, a použít ponižující útoky jako například zesměšňování postižených, nebo hrubé a urážlivé výroky na adresu žen či minorit. To je Donald Trump. Člověk, který stejně jako Andrej Babiš zřejmě nerozumí tomu, proč je nežádoucí, aby vrcholový politik byl zároveň i mocný podnikatel (kór takový který má vliv na média).  To je Donald Trump. A v jeho případě se bude jen velmi těžko zajišťovat (a zjišťovat) aby nejednal ve střetu zájmů a aby se například nedostal do konfliktu se samotnou ústavou, která zakazuje politikům přijímat dary (které mohou ovlivňovat jejích rozhodnutí) od představitelů cizích vlád. Jednoduše si lze představit například čínské podnikatelské uskupení (se státním podílem), investující do některého z Trumpových podniků. I to může být vliv zahraniční vlády na prezidenta. Byť nechá tyto podniky vést své děti, nezbaví ho to ani potenciálního vlivu natož osobních preferencí rozhodovat tak, aby této majetkové skupině neublížil. A bude na jeho etice a morálce, jak se s tím vypořádá. Systém v USA totiž zatím není připraven na to, jak s takovou situací jednat. Předchozí prezidenti například ukládali svůj majetek do tzv „blind trusts“ tedy „slepých fondů„, o jejichž řízení nemohli pak vědět ani jej nijak ovlivnit. Ale Donald Trump nezapomene na stovky svých nemovitostí a podniků nesoucí jeho jméno. Ty mu nesejdou z očí. Jak se tedy bude regulovat a kontrolovat jeho potenciální střet zájmů, je ještě ve hvězdách.

10. Nicméně Amerika si ho nyní zvolila svým vůdcem. A je na nás, co s tím uděláme. Na nás, kterým se toto rozhodnutí nelíbí, ale jelikož bylo vytvořeno v demokratickém legitimním procesu, tak ho budou respektovat. To co ale nemusíme, je normalizovat vadný charakter a osobnost Donalda Trumpa. Nebo zapomínat, kór 48 hodin poté, na to proč nám připadal nevolitelný. A to co můžeme udělat je ve svém „influance circle“ tedy okruhu lidí, které máme možnost ovlivnit, přispět (například pomocí debat, nebo zdůrazňování toho jak důležité je slušné chování a respekt k ostatním) k tomu, aby za 4 roky volili odpovědněji a informovaněji a dali přednost nejen kvalitnějšímu prezidentskému kandidátovi ale hlavně kvalitnějšímu člověku.