1.  Před cca půl rokem sem si založil nový gmail účet, který sem plánoval použít pouze na registraci na jedné stránce, a k ničemu jinému. To sem udělal, a pak na něj vesele zapomněl.

2. Bohužel sem zapomněl i heslo, které sem si k němu nastavil. A protože sem idiot a nýmand, tak sem ignoroval při nastavovacím procesu vřelá doporučení nastavit si sekundární účet, na který vám gmail může poslat link sloužící k nastavení nového hesla, pro případ, že to staré zapomenete.

3. Takže když sem si na tenhle účet teď vzpomněl, protože mi volal jeden potenciální budoucí klient, že mi tam něco psal (búhví proč), došlo mi, že možná tam psali i jiní lidé a že bych si měl obsah přečíst.

4. Jenže se mi tam nepovedlo nalogovat. Ani napoprvé ani na po třicáté sedmé, kterýmžto pokusem sem vyplýtval snad všechna mně známá hesla a jejich varianty, které používám.

5. Z toho vycházelo jediné – do toho účtu sem v nějakém pominutí mysli nastavil nesmyslné (tedy se mnou a mojí normální heslovací metodou nijak nesouvisející) heslo, které mohlo být libovolný shluk písmenek a číslic, od „hesloveslo1234“ po „1-8:krl293!A0“ v klingonětině, a všechno mezitím.

6.  Možná se teď ptáte: Mývale a tos to heslo neměl nikde uložený? Nuže to vám rád povím – měl. Na pracovním počítači. Který sem před 2 týdny odevzdal a to pečlivě vyčištěný od všeho osobního, včetně uloženýh hesel. Eh. Takže mi nezbývalo než žebrat u googlu. Gmail vám umožňuje požádat o zaslání nového hesla, ale musíte správně odpovědět na doplňující otázky. Ty jsou POUZE DVĚ, zdá se. A) jaké je poslední heslo, které si pamatujete a B) kdy ste si tenhle účet založili.

7. Což v mém případě je uplně dementní, protože to jedno heslo co si nepamatuju bylo zároveň to první a jediné, které tam bylo kdy nastaveno. A kdy sem si účet nastavil si sice podle mého pamatuji, ale gmail to neuspokojilo, a přístup k účtu mi odepřel.

8. Přitom kdyby mi dali možnost například odpovědět na narozeniny (které vyžadují k registraci), ty bych samozřejmě věděl (dávám tam sice falešné, ale vím jaké), ale taková otázka k dispozici není, stejně jako není k dispozici gmail hotline, na kterou by se dalo zavolat a zodpověďet třeba ještě na další otázky, ilustrující fakt že když je účet vedený na mé jméno, možná by fakt mohl být můj.

9. Obrátil sem se na kamarády hackery. Vysmáli se mi, a dál si šli prohlížet fotky nahé Emmy Watson. Tak sem si je prohlídl taky, to neublíží.

10. Zkoušel sem si přivodit různýma metodama nějaké osvícení, ve kterém sem doufal, že mě to zatracené heslo napadne. Ale nestalo se. Pomalu sem se s tím účtem (NA MOJE JMÉNO!) rozloučil a těch x mailů, co tam sou, v duchu oplakal. A to ani nevím kolik jich tam je a od koho sou! Ale jedno vím jistě:  až dostanu přest tahle všechna příkoří na začátku mé scénáristické kariéry svého prvního Oskara, google mezi těmi, kterým poděkuju, určitě nebude!