1. Človek by si řek, že po nějaké době co je na světě a dostává se mu jak chvály tak kritiky, někdy tak, někdy onak, tak se naučí s tím pracovat a bude schopen v klidu přijmout co přijde.

2. Není tomu vždy tak. Minulý měsíc sem tvořil videoklip do soutěže. Bylo to za dost stresových podmínek, a výsledek nedopadl ideálně. Natáčení na Times Square, s dětma, a s málo časem se podepsalo na výsledku. S kterým jsem nebyl zcela spokojen.

3. Ještě méně jsem s ním ovšem byl spokojen po zdrcující kritice od dramaturga, při kterém jsem se dozvěděl, že nechápe proč sem to točil a  co sem tím chtěl říct.

4. To se neposlouchá jednoduše, samozřejmě, člověk má nějaký nápad, oddá se realizaci, a pak není úplně nadšen, když slyší, že divák nechápe, proč to tvůrce vůbec tvořil.

5. Nicméně rozhodl sem se na kritiku reagovat konstruktivně, a natočit tedy narychlo ještě jeden klip. S úplně jinými herci, na jiné téma, v jiném prostředí.

6. Do soutěže sem nakonec poslal oba. A z obavy ze zdrcující kritiky dramaturga mu to projistotu dopředu už neukázal.

7. Před pár dny mi od organizátorů soutěže přišel email, že se porotě klip velmi líbí a že by chtěli vědět mé celé jméno, že snímek pravděpodobně postoupí do finále.

8. To mě samozřejmě velmi potěšilo, jméno sem jim zaslal.  Do finále sme nakonec nepostoupili, ale prý sme umístili velmi dobře. Tedy po dalším velmi pozitivním mailu od poroty soutěže sem našel odvahu ukázat i ten druhý klip svému dramaturgovi.

9. Napsal že je to o „míle lepší než ten první klip„. Pak si neodpustil pár kritických připomínek, ale vesměs dával najevo, že se mu dílo líbí. Mne postihl moment hloupých nápadů, a na žádost svého „kolegy“ zkušenějšího režiséra a scénáristy (o mnoho, ten již má několik filmů za sebou v kinech), sem to poslal i jemu.

10. Nyní si naposled přečtu email, který sem od něj dostal zpět, a který začíná slovy „nevím jak to napsat“ a končí „pro tvé dobro už ta videa nikdy nikomu neukazuj„, (a mezitiím má dva odstavce kritiky k obsahu i formě), pak si neproleju hrdlo vodkou, nepřiložím hlaveň ke spánku, nespolykám platíčko rohypnolu, nedám do nosu gram koksu, a nepodřežu si žíly. Protože zrovna dnes sem někde  dělal stand-up a přednášel na téma jak člověk musí umět přijímat v životě i neúspěchy. Musím tedy jít příkladem a nekázat duševní obrodu a nepít sebevražedné kokteily. The show must go on. Nous devon continuer a marcher! V boju! Nicht aufgeben! Ale jedno vám řeknu: neúspěch smrdí a nemám ho vůbec rád! A ne, ten videoklip vám neukážu. Nejsem blázen. Aspoň zatím.