1.  Tak mám za sebou přesně měsíc od svého odloučení od právnické profese. Je to dobrý pocit. Člověk si na to hrozně rychle zvykne.

2. Ale neopustilo mne to zcela, zrovna včera se v mém okolí vyskytl člověk, který potřeboval sepsat podání na soud, a nebyl při penězích ani dostatečném intelektu, takže můj právem ještě ne zcela zrušený altruismus velel pomoci.  Ale hned po odeslání toho dokumentu mi bylo snad ještě více jasné, že to rozhodnutí právničiny nechat, bylo dobré.

3. Dnes je úterý a já jako každé úterý posílám svému producentovi vtipy do jeho pořadu, který glosuje politické dění. Musím tedy „pracovně“ projíždět všechny možné zpravodajské servery, bulvár, i skrytý bulvá,r a vytvářet vtipné glosy.

4. Některé týdny je to hračka, protože Trump je nekonečný pramen komedie sám o sobě, jiné týdny je to náročné, protože zprávy co člověk čte sou spíš smutné, než aby měly vtipný potenciál.

5. Hodně ale přemýšlím nad tím, jestli mi vadí nebo nevadí psát „urážlivé“ vtipy na něčí účet. Jistě že to píšu na účet těch, kterých si vážím méně než jiných, nebo kteří si o to v mých očích vyloženě říkají svou neomaleností nebo arogancí, ale také přemýšlám nad tím, jestli touhle formou tvorby přecijen do světa nevypouštím další potenciální zlo?

6. Což bylo něco, co mě částečně motivovalo k odchodu z právničiny. Alibisticky si říkám, že píšu kultivovaně a nesnižuju se k příliš osobním nebo nechutným útokům. Ale i tak, je to myšlenka, která ve mě hlodá.

7. Když vystupuju sám jako komik, tak se vždy strefuju zásadně sám do sebe. Nevybírám si jiné jedince nebo skupiny jedinců, z kterých si dělat legraci. Ale tady píšu na zadání, placenou zakázku, tedy dělám to, co po mě producent chce, a snažím se to dělat na nějaké únosné úrovni.  No, ještě si to nějakou dobu budu promýšlet.

8. Naprostou svobodu ale zažívám ve své vlastní (tedy neplacené a zatím nevýdělečné) činnosti jakožto režisér. V tom se hlavně pořád hodně učím. Přihlásil jsem se do další soutěže a vyrobil další videoklip. Narozdíl od těch předchozích tenhle měl komplikované masky a kostýmy, dynamickou kameru a příběh bylo trochu složitější sdělit protože zadání žádalo o němý film.

9. Výsledek se povedl i nepovedl. Povedl tím, že to vypadá vizuálně fakt fantasticky, masky a kostýmy fungujou, kameraman odvedl skvělou práci, herci také, prostě troufám si říct že to vypadá „nečesky a netelevizně„. A to ačkoliv to je natočený  v Praze a s levnou technikou. ALE. Ano, vždy je tam nějaké ale. Nepovedlo se mi zcela úplně divákovi sdělit to co sem zamýšlel. Respektivě test-group diváků hlásí různé interpretace. Dvě třetiny diváků to vidí tak jak sem to zamýšlel, ale třetina ne. Třetina tomu buď nerozumí, nebo to dokonce chápe jinak. Nevím co je horší.

10. Kamarád na telefonu mi dnes po shlédnutí pravil toto: „zpracování kvělé. Tvoje původní myšlenka skvělá. Jen se to neprolíná ve 100 procentech“. Což prý podle něj není tragédie. Ale pro mě docela jo. Třetina je dost velká skupina, a je to moje selhání, že se mi nepovedlo sdělit to co sem zamýšlel (fuck modern art).  Ale aspoň sem se z toho zase poučil. Teď přesně vím v čem byla chyba. Mimo toho co sem špatně zrežíroval eště v tom, že sem nevěřil kameramanovi že to bude trvat déle než sem plánoval. Díky čemuž natáčení probíhalo pak ve značném stresu. Který by nemusel být, kdybychom měli na natáčení více času. Hm hm. Asi budu potřebovat produkčního. Na seznam mezi věci, které si člověk udělá lépe sám, se asi nezařadí „natočit kvalitní filmové dílo„. A to tam bylo pod masturbací na to takové pěkné místo.