1. Poslední dobou mne čím dál tím víc trápí diskuse pod „novinovýma“ článkama. Uvědomuju si, že už fakt, že tam někdo (natož pravidelně) plamenně komentuje o něm něco vypovídá, ale deptá mne kolik nesmyslů a nepravd se tam často pokládá za fakta.

2. Nemůžu posoudit skoro nic mimo práva a filmu, ale v těhle oblastech co vidím, tak mne nejednou vyděsí.  Faktické chyby jsou samozřejmě i v článcích samotných. Občas na IDNES pošlu soukromně připomínku, aby to mohli opravit, ale do boje s větrnými mlýny zvané diskuse pod článkem se pouštět nehodlám. Ale aspoň můžu vydat článek, který třeba někdy někomu pomůže se v něčem trochu lépe zorientovat.

3. Blbý je, že se dnes velmi rychle rozšiřují nepravdy nebo v nejlepším případě nepochopení nějaké problematiky. Jako třeba v diskusi pod článkem na IDNES o „GDPR“ (zásadní reforma evropské ochrany osobních údajů, která bude účinná od května 2018), kde se vyskytuje spousta názorů naříkajících na „blbce z EU“, kteří komplikujou lidem život a jak na to doplatí malí živnostníci a uživatelé samotní a jak to ničemu nepomůže a to co to dělá je stejně špatné.

4. GDPR je naprosto nezpochybnitelně krok směřující k ochraně uživatelů. K ochraně běžných lidí. K ochraně těch, kteří často ani netuší, kam jejich osobní údaje plynou. V diskusi je hodně názorů typu „no mě je to ale šumák, tak proč to regulujou“ a „ať si kdo chce dělá co chce s mýma údajema“ anebo „přeci moje adresa a ičo je jednoduše dohledatelná tak vo do de“.

5. Zamýšlím se nad tím, jeslti je to těm lidem opravdu šumák, nebo jestli akorát neví o čem mluví. Opravdu je někomu šumák, kdyby měl obchodník možnost ve svém krámu mít bez vašeho vědomí nainstalovaý přístroj, který odebírá osobní údaje z vašeho telefonu, ten dokáže pak identifikovat, geolokalizovat a následně sledovat váš pohyb a aktivitu třeba jinde po městě?

6. Opravdu je někomu jedno, kdyby tyhle údaje mohl někdo prodat dalším subjektům, kteří by pak na základě toho měli možnost sledovat přesně co si kde a kdy kupujete, kam pak jdete atd?  A to mluvím jen o těch „legálních“ využítích moderní technologie, většinou směřující k marketingu. Samozřejmě ještě jiný problém je když někdo takové údaje pak zneužije proto, aby vám vykradl byt nebo auto, protože ví, kde tou dobou jste, případně sledoval a unesl (nebo „jen“ obtěžoval) vaše dítě, protože má představu kde se se svým mobilem pohybuje. Ale také se podobné technologie sbírající osobní údaje využívají k „prevenci kriminality„. Kdo viděl „Minority Report“ už ví kam směřuju. Opravdu by vám bylo šumák, že vás nějaký přístroj vyhodnotil jako potenciálního kriminálníka, na základě technologie, o které jste ani nevěděli že používá,  natož abyste věděli jaká vaše data sbírá?

7. Další podivný názor byl „tohle bude jednoduché pro obří mezinárodní firmy ale hrozně složité pro malé obchodníky“. Což je naprostý, ale naprostý nesmysl. Malý obchodník, který zná své dvě prodejny a 5 zaměstnanců a každý svůj produkt a všechny dodavatele, nebude mít velký problém vytvořit tzv „data lifecycle“. Pokud bude jen trochu chtít a bude se o to zajímat, nebo bude ochoten si  jednorázově najmout někoho jiného, kdo tomu rozumí. Ale ta problematika není zas tak složitá. V podstatě máte povinnost vědět: s jakými osobními údaji pracujete, co s nima děláte, komu je zpřístupňujete a jestli je umíte dostatečně zabezpečit. To vše jsou legitimní požadavky přeci.  A věřte mi, že velká mezinárodní firma na tom je DALEKO hůř než malý obchodník, právě protože tam neexistuje jeden člověk, (ba ani jeden tým, většinou) který by věděl přesně odkud všechna data plynou, kudy kam jdou, jak jsou tou cestou zabezpečená, kdo všchno k nim má přístup, kdy se mažou a co se s nima všechno dělá v průběhu.

8. Velké firmy naopak na připravení se na tuhle reformu musely najímat tábory těch odborníků, a pracantů, kteří strávili třeba rok (nebo taky dva, tři) tím, že mapovali všechny ty osobní údaje a jejich tok, a všechny subjekty které s nimy přišly do styku.  Mapovali kde jsou všechny možné servery a data centra, kterýma ty údaje projdou, nebo kde sedí. A kdo všechno je obsluhuje. Utratili na tom ohromné peníze, což znamená že dali práci ohromné spoustě lidí. To je přeci dobře.

9. A to vše jen proto, aby vaše babička, až si bude stahovat na mobilu nějakou aplikaci, nedostala do ruky 10 stránkový „disclaimer„, který nikdo nečte a nikdo mu nerozumí, ale pár řádkovou hlášku v jednoduchém laicky srozumitelném jazyce, kde se dozví například: „tahle aplikace používá jen údaje, které nezbytně potřebuje k tomu, aby dělala to, co od ní čekáte. Tedy: má přístup k vaším fotkám a kontaktům a používá je k tomu, abyste mohla fotky posílat svým známým. Nikomu jinému ty fotky neukážeme, po měsící je vymažeme a žádné jiné vaše osobní údaje neuchováváme“. A ty fotky bude muset výrobce/prodejce/provozovatel té aplikace řádně zabezpečit, a babička může v klidu spát.

10. A o tohle jde v GDPR. O to, aby lidi měli možnost se jednodušeji dozvědět více o tom, jaké jejich údaje kdo schraňuje, za jakým účelem a aby firmy měly opravdovou motivaci je kvalitně zabezpečovat. GDPR také velmi výrazně zjednodušuje proces domáhání se svých práv a ta práva (jednotlivců) významně posiluje. Kdo si teoreticky může naříkat jsou velké firmy (které tím aby se dostaly do souladu s tou reformo ale zase budou vytvářet pracovní místa).  Ale jednotlivec, ať už to je váš teenage syn, osmdesátiletá babička nebo zelinář co provozuje prodej svého zboží i na internetu, ti by z GDPR měli mít akorát tak radost. GDPR chrání jejich práva, zlepšuje jejich pozici a přináší větší transparentnost. Stejně jako s každým novým zákonem je nutné se s ním nejprve seznámit, ano, a možná i investovat nějaký zdroj do toho abych svou činnost s ním sladil, ale je to jednoznačně pro dobro zejména fyzických osob, a není to pro malé firmy žádné nepřekonatelné břemeno. A v době, kdy je možné platit pomocí otisku prstu, otvírat dveře pomocí vlastního srdečního rytmu místo klíče, mít bodyguardy v podobě dronů, a kdy je normální kupovat většinu zboží na internetu, je ochrana osobních údajů jedna ze stěžejních oblastí, na kterou bychom se všichni měli zaměřit. A ne proti ní pyskovat jak malí haranti, bez toho že bychom si zjistili co to fakticky obnáší a přinese. A pokud máte doma teenagera, který neví do jakého oboru se zakousnout, aby v něm v budoucnosti jistojistě našel uplatnění, doporučte mu data privacy a data security. Neboť to je (spolu s ochranou živnotního prostředí) nutná hudba budoucnosti.