1. Nový život v nové profesní oblasti s sebou přináší i nové zkušenosti. Které mne sice víceméně těší, ale někdy mne nutí dělat věci, které mi nejsou tak úplně blízké.

2. Například sociální média. Můj zdejší producent mě již delší dobu nutí si zřídit účet na Facebooku, kvákat něco na Twitteru, spojit se s lidma na LinkdIn a publikovat otravné věci ze svého života na Instagramu. 

3. Nejvíc nesympatický je mi Facebook. Nadnárodní organizace, z jejíž databáze osobních údajů a hlavně z praktik zpeněžování těch údajů by se vám zpotily i klíční kosti. Kdybyste jim tedy pořádně rozuměli, nebo měli snahu porozumět. Což má málokdo, takže můžete nadále klidně spát.

4. Ale mimo ochrany soukromí mne ještě na všech těhle místech odpuzuje fakt že vás to „nutí“ někoho „sledovat“, případně hodnotit, komentovat, a samozřejmě něco i přispívat. Prostě celkově to přidělává spoustu práce. A přeci nejsem človek co odešel z práce, ve které bylo spousta práce, abych měl v jiné práci spoustu práce?

5. Řešení které mne napadá je samozřejmě tyto činnosti oustourcovat. Ale tam narážím na fakt, že pak se výsledek možná nebude vždy odvíjet cestou, která by mi připadala ideální. Takže bylo nutné najmout profesionála, aby mi řekl co je opravdu klíčové, aby člověk dělal vlastnoručne a na co se můžu vykašlat, nebo to delegovat na nějakého chudáka.

6. Inu tak se dostal do mého života marketingový konsultant. Má kancelář v té nejvíc snobské budově na Park Avenue (která je tak snobská, že se do ní nedá nijak rozumě dostat, pokud člověk nad ní nechce přiletět helikoptérou a nenechá se spustit na střechu), a každé dva týdny se tam scházíme. A já poslouchám přednášky o své cílové skupině, nástrojích na propagaci, tvoříme logline, keyline, logo, product line a podobný nesmysly.

7. V mezidobí mezi těmahle schůzkama, ve kterých si připadám asi jako chudák sedřený klient u nenasytného právníka, já nadále tvořím, přihlašuji svá veledíla do různých soutěží, a ještě organizuji administrativní věci okolo. No a tu a tam mi dojde, že to je prostě všechno hrozně moc práce, a že přeci nejsem debil co odejde z práce protože je tam spousta práce a dá se na práci ve které je také spousta práce.

8. Kvalitní řešení neboli optimalizace pracovní doby a maximalizace doby kterou můžu strávit v posteli sledováním nejnovější řady seriálu Narcos, představovalo tedy rozhodnutí najmout si ještě otroka, který za mě bude dělat to všechno nepříjemné. Což se stalo, a svět je zase o něco lepší.

9. A jelikož otrok už tvrdě pracuje, zbyl mi čas na to navšívit o na pár dní farmu s mini-lamama (kterým se říká alpaky), prolézt si pár pěkných vodopádů v okolí jezera Seneca, a vůbec se zas trochu zrelaxovat jaksepatří.

10. Potěšení ze života mi zkazil akorát kalendář, který na mě už teď píská, že zítra mám schůzku se svým marketingovým konzultantem. Dle CNN na New York ještě nikdo nehodil atomovku, takže budova je asi furt na svém místě. Což snad ale není důvod proto aby člověk jednání aspoň neodsunul! Zítra totiž vchází do kin nová filmová adaptace nejelpší knihy Stephena Kinga – IT, takže když už mám čumět na nějakýho klauna, tak ať je to aspoň ten od Kinga. Ten z Park Avenue musí počkat do pondělí.

PS: počet myší v mém bytě snížem o další dvě. Deratizátor již na cestě. Prý. Snad vynůkuje i ty šváby. Jo, mam tu i šváby. Ať žije Brooklyn.