1. Už si pomalu začínám zvykat na to, že si mne (noví) lidé nespojují s právem ale režií. Dneska při natáčení podcastu mi zvukař dokonce gratuloval k přestupu z práva do „kultury„.  Byl to zajímavý moment.  Otázkou je, zda mi je skutečně k čemu gratulovat.

2. Ale možná že jo. Protože oplývám úplně jinou energií a životním rozpoložením, než během dnů kdy mojí náplní bylo přisluhovat zlu. Dokonce zažívám nebývale intenzivní záchvaty produktivity. Za posledních několik týdnů se mi tak povedlo postoupit s několika zakázkama. Které možná někam povedou, možná ne, to rozhodne čas (a producenti), ale rozhodující je, že se tvoří něco podle vlastní fantazie, věc se dotvoří, a pak je na světe. Ale asi největší radost za poslední dobu mi udělala nabídka na vystupování „doma“ (v NYC) na akci, kterou považuju za docela prestižní, a na kterou mne doporučila osoba, která mne viděla někde vystupovat. To potěší.

3. Nicméně, kdyby nebylo toho rodičovského zranění, tak už dávno nejsem v Evropě a nepěstuju si kariéru profesionálního poskoka, ale jsem zpět v Brooklynu (a pěstuju si kariéru profesionálního myšobijce). Ale holt když už to všechno dopadlo takto, snažím se vytěžit co se dá aspoň z toho, že jsem tady, a jednou z těch pozitivních věcí je, že je zde spousta věcí levnějších a dostupnějších. Například pronájem nádherného baletního sálu.

4. Zítřek tak bude dalším zajímavým milníkem. Budu natáčet s pro mne novou technologoií, resp. vizuálním postupem, který zahrnuje promítání animace na tělo (téměř) nahé tanečnice v krásném baletním sále. Klient si přál, aby výsledek působil trochu jak „od Lynche“ a trochu jako „ze sna“, což je zadání, které se mi velmi zalíbilo.

5. Na castingu se mi pak povedlo nalézt velmi šikovnou slečnu, která umí hrát i tancovat. A k tomu všemu se zdá být nadšená do věci, milá a profesionální. Výtečná kombinace.  Zítra se ještě potvrdí, jak moc je ochotná se odvázat a jak velkou má sama fantazii. Neboť bude tancovat na zvuky motoru sportovního auta, a předstírat, že při tom prožívá pocity extáze. Ano, natáčím reklamu na sportovní auto.

6. Jenže. Jenže. Klient chce, aby reklama byla něčím „revoluční“ (nechce tohle ale klient vždy všude?). Napadlo mne tedy, že nebudeme prodávat primárně ženskou sexualitu,  jak je u klipů na sportovní auta zvykem, ani za volantem nebudeme mít chlápka se strništem, drahejma hodinkama a sexy úsměvem, ale video opřeme o mírně infantilní humor zabalený do kreativní kombinace tance a animace. Protože, proč ne.

7.  Akorát je toho všeho dost na zařizování. Ale jelikož se mi povedlo rekruitovat zde šikovného produkčního, který dělá za mne všechno to, co považuju za nezábavné, tak je to zatím ještě k přežití. Přeložení povinností na jiného hodně věcí značně ujednodušuje. Myšlenka tisíciletí, no ne?

8. Chvílema si říkám, že dělat něco, co člověka opravdu baví, je vlastně dost dobrej koncept. Vřele doporučuju.

9.  Akorát se přistihuji při mírném skluzu do jakéhosi workoholismu, neboť se přichytávám při tom, že o tom co natáčím/natočím/mám natočeno, stříhám/budu stříhat/mám sestřiháno píšu/budu psat/mám dopsáno přemýšlím i ve svém „volném čase„. A je možné, že podobně to probíhalo i při mém nástupu do povolání právníka.

10.  Takže, jak být režisérem a nezbláznit se? Napadá mne, že důležitou složkou (nejen) této práce je i jistá míra umírněnosti a disciplíny na to, praktikovat pravidelně duševní hygienu. Jejíž součástí je i umět odpočívat něčím jiným, než tou prací.  Dobrý, ta teorie mi de. Teď jen zjistit, jak na to v praxi.