1. Zítra mne čeká realizace zajímavé zakázky. Která ale bude první svého druhu, co dělám. Chce se po mne vyrobit minifilmeček, který by se dal použít jako motivační video dokumentárního charakteru. V rozsahu max 2 minut. (!!!) Za tu dobu nestihne průměrně vzdělaný muž ani najít na ženě klitoris! A já mám v tom rozsahu udělat všeobjímající sdělné motivační video!

2. V těch 2 minutách by se měl jeden člověk představit divákovi, a objasnit mu proč ho má divák poslouchat, a jak se u toho může pozitivně motivovat. Ten člověk je několikanýsobný mistr světa v jednom sportu, a má za sebou hodně zajímavou cestu na vrchol. Nepochybuji o tom,  že je velmi zajímavý.

3. A na mě teď je, udělat o něm ten medailonek. Do dvou minut! Protože doba je mobilní a rychlá a žádá si krátká videa. Která přínesou tak akorát informací, emocí, i zajímavostí, aby člověk (i ten s ADHD) nepřepnul a naopak nechal aby na něj z videa něco dýchlo.

4.  Ten člověk není herec ani showman, je to sportovec. Tudíž není zvyklý na kameru dlouze mluvit a chtěl dopředu znát otázky. Což podle mě ubere trochu spontánnosti. Některé dostal dopředu, některé ne. A prostě bude muset na místě improvizovat a já se modlit, aby mu to šlo.

5. A teď další úskalí. Nemluví dostatečně dobře žádným jazykem co já, takže u toho bude ještě překladatelka. Což by nebyl problém, natočit to půjde, ale stříhat pak někoho, jehož řeči nerozumíte, to bude teda extrémně náročné, myslím. V těch dvou minutách, kdy každé slovo které tam nechám má mít svůj přesný smysl a umístění.

6. Už několikátý den přemýšlím, jak to pojmout, aby to bylo opravdu o něčem a aby zaznělo vše co má. On totiž rozhodně má co říct a má své charisma. Ale dvě minuty jsou dvě minuty! Navíc „maximálně dvě minuty“.

7. Také by dokumentu pomohlo, kdyby mi dovolil zabřednout do něpříjemné části své minulosti (ten sportovec, ne ten průměrně vzdělaný muž). Tak trochu otevřít 13ctou komnatu. Myslím, že jí má. Nechá mne tam vstoupit? Odvážím se mu pokládat nepříjemné dotazy? Přecijen je to několikanásobný mistr světa, a člověk, kterého si velmi vážím.

8. Takže tak. Chci odvést co nejlepší práci (duh) a zároveň chci, aby měl video, se kterým je spokojený. A aby se při natáčení cítil aspoň trochu dobře. A aby to všechno šlo hladce. A aby mě osvítil duch svatý a vnukl mi nějaký zázračný nápad, jak toho všeho docílit.

9. Hrozně se mi teď chce se na přemýšlení nacpat nadopovat Skyy čokoládou, nebo něčím podobným, ale zároveň se snažím pracovat na své disciplíně co se týče potírání impulsů podobného charakteru. A vím že není dobré sežrat nekonečno čokolády, byť  se mi to momentálně chce udělat sebevíc.

10. Mistr světa říká že „Impossible is Nothing“. Pěkný motto. Otázka je, jestli do množiny „impossible is nothing“ spadá i „přijde mi nemožné nesežrat tabulku čokolády naposezení před spaním“. Do jisté míry mi pomáhá, že žádnou čokoládu nemám a nejbližší obchod je 8 kilometrů daleko pěšky. Ale zase – pokud „Impossible is Nothing“, tak by mělo být možné do toho obchodu dojít, čokoládu si koupit, dojít těch 8 kilometrů zase zpátky, a usnout s pocitem dobře odvedené špatné práce? Ale zároveň by mělo být možné se na čokoládu vybodnout a držet se disciplíny. Jak to teda je? Teď babo raď. Pravil Mýval a rozplynul se v obláčku čokoládové logiky.