1. Začnu hned tím, že upřímně přiznám, že nevím, jak upéct makový závin. Respektive nějakou metodu si umím představit, a tu také právě realizuji, ale nikde není zaručeno, že to dobře dopadne.
2. Ale protože je mi jasné, že bez mé pomoci byste tápali ve světě nedokonalých (nebo dokonce neexistujících) makových závinů, přispěchávám vám zde na pomoc, v tento sváteční den.
3. Předně je dobré si koupit nějaké těsto. Neboť jen otroci vyrábějí těsto vlastnoručně, to je snad jasné. V obchodě mne trochu rozptýlilo, že těsta byla na výběr různá, a protože já nevím jaké těsto je k čemu, skončil mi v košíku mix těst listových a křehkých, a v hlavě plán že je smíchám a tím dojdu k ideálnímu výsledku.
4. Pak potřebujete mák, a prý mletý. Mám ho. A povidla. A tvaroh. A cukr. Mám vše. Nyní je můj ideální výsledek již v troubě (jakože se peče, né že je v hajzlu) a já čekám na to, jak to celé dopadne. A to je vhodný moment k popsání postupu. Takže. Potřebujete.
5. Duševní sílu věnovat se tak nechutné činnosti jako je pečení alespoň 20 minut. Mentání integritu potřebnou buď k ponoření rukou do tak hnusné směsi jako je mák a povidla, nebo nějaké vhodné pomůcky. Zcela nevhodnou pomůckou se ukázala být umělohmotná špachtle na podebírání (asi) vajček, protože povidla a mák se na ní nalepily a nešlo to z nich sundat, natož aby se to dalo roztírat. Ale nejsem debil, na povidla a mák nebudu sahat rukama, takže to vyřešil nůž na maso, který tu makovo povidlovou hmotu z té špachtle prostě odřízl.
6. Kladete-li si teď dotaz, jestli je nutné dodržovat nějaký generacemi prověřený konkrétní postup či dopředu studovat návod, vezte že studování návodu (mimo toho mého) je pro blbečky, a makový závin zvládne každý i bez toho. Důležité je se nebát! A mít po ruce Skyy na posilnění, neboť během pečení určitě dojde na pocit celkového zmaru a vnitřní rezignace, a vodka to celé zachrání.
7. Jak teda na to? Pokud jste byli chytří jako já, koupili jste si těsto již ve vyváleném stavu a podložené papírem na pečení. Takže ten plát těsta s tím papírem jednoduše roztáhnete na plech, a na to začnete házet libovolné ingredience dle vaší chuti. Mně přišlo, že k máku se hodí: povidla, třešně, banány, tvaroh a cukr. Takže na plátě skončily: 3 banány, mezi nima mrdka drťka z vypeckovaných třešní (poznámka autora: povinnost vypeckovávání již zkompotovaných třešní považuju za válečný zločin proti lidskosti), a celé je to zasypané půl kilem máku a jsou na tom bloby (protože rovnoměrně to rozestřít nešlo, kvůlivá té nemožné špachtli) tvarohu s povidlama.
8. A pro jistotu dva pytlíky vanilkového cukru, protože cukrem se nikdy nic nezkazí. No ne. Když dotvoříte tu fázi „náplň“ tzn nandáte na těsto co chcete, v libovolném množství a tvaru, tak je dobré se zamyslet nad tím, jestli to půjde nějak urolovat, aby to byl skutečně závin. Pokud to nejde, nezoufejte. Mám dobrou zprávu: děláte koláč. A na vrchní vrstvu těsta se vykašlete. Vidíte, jak je pečení jednoduché? Stačí jen změnit cíl a cesta pořád vede tam kam člověk chce.
9. V mém případě se mi jedno těsto povedlo zavinout do závinu, ale možná byla chyba roztírat tu kejdu až k okrajům, protože z těch se pak kejda drala ven, při rolování, a těsto se odmítalo slepit k sobě, a odolávalo i použití hrubé síly. Ale není třeba si zoufat ani nyní! I na takovou situaci mám řešení! Ukrojte kus těsta z části závinu, která je příliš tlustá (protože určitě se vám nepovedlo rozetřít všechno rovnoměrně, někde je kus těsta bez náplně) a tam ta da dáá, máte záplatu na okraj. Sice tam moc nejde nalepit a vypadá to hnusně, ale to se vyřeší pak převrácením závinu hlavou vzhůru po upečení. Tipuju.
10. Druhý výtvor nešel přes ty nenakrájené banány nijak uzavřít, ale i to mělo své řešení, stačilo rozbalit ještě jedno těsto, a to položit zezhora na ty banány a tam ta da dá, dělám vlastně americký pie. Oba výtvory se nyní poslušně smaží v troubě. Knoflík na teplotu je nastaven na 230, protože 300 je sice filmovější a drsnější, ale zas mi to přišlo hodně, a Bradburyho mám radši než Zacha Snyderse. Dávám koláči a štrůdlu tak 20 minut na rozmyšlenou, jestli se chtějí upéct, pak případně dostanou ještě deset minut na finální rozhodnutí. A pak se uvidí. Ale nepochybuju, že to bude výborné a vřele doporučuju abyse můj návod všichni následovali. A propos – zbavuji se jakékoliv odpovědnosti za případné škody, které sobě nebo jiným způsobíte tím, že budete tento návod následovat. Je možné, že to někoho zabije, tak aby to nepadlo na mou hlavu.
PS: už jsou venku z trouby a proběhlo ochutnání. Zítra budu psát článkem s názvem „jak se zbavit pěti kilo nepoživatelné makové hmoty.
PPS: změna! Po 24 hodinách v chladu si to závin rozmyslel, a rozhodl se že nejen ztuhne ale i bude poživatelný. Důkaz místo slibů je zde.
3 hodiny pokonzumaci stále žiju! A odvážně si dám ještě jeden kousek!
Tak se rozhodni: doporučuješ nebo NEDOPORUČUJEŠ následovat tento, jistě chvályhodný, počin? 😉
Skvěle jsem se pobavila, Mývale. A doufám, že další díl bude o konzumaci, protože to by mohlo být ještě zajímavější. 😉 😀
k memu prekvapeni nevypada ani nechutna dle puvodniho planu. ale to se podda. plany sou od toho aby se menily.
No, to si myslím, že ne. 😀 😀 😀 On už ten popis (a zejména způsob pečení) dával tušit dokonce i takovým lidem, jako jsem já, že to bude spíše kategorie O pejskovi a kočičce. 😉
Ačkoliv, u tebe člověk nikdy neví, co je fikce, že Mývalová. 😉 😀
hele to se budes divit. vcera to bylo hnusne a dneska to je nejenze mene hnusne ale dokonce podstatne vice dobre! si to nejak „sedlo“.
😀 Máš fakt skvělý slovní obraty. 😀
No, možná si z toho brzy sedneš i ty – na onu místnost. 😉 😀
To jen potvrzuje moje dávné podezření, že vaření, pečení a jiné bejkule s potravinami, o kterých různí šamani vypravují jako o něčem složitém, pro co je třeba rituální zasvěcení, bezpečnostní prověrka na stupeň přísně tajné a třicet let praxe, je ve skutečnosti brnkačka. Jde prostě jen o to být dostatečně flexibilní, nelpět rigidně na původních záměrech, co jsem chtěl vyrobit, a mít dost fantazie na to vymyslet pro svůj výsledek marketingově dostatečně podmanivý název. Ostatně – jako by to v jiných oblastech mimo gastronomii bylo jiné! 🙂
pravdu dis. varit a pect muze zjevne kdokoliv.
“ Ptáš se , jak udělat závin ???
… poslouchej, co ti teď povím
a neptej se blbě furt : ,, jak to ,, ?
… závin provedeš takto :
Hleď : těsto teď na vál fláknu,
hodím naň pár hrstí máku,
mák potom pěstí do těsta zatnu
( hleď ať ti nekape od rypáku ,
proto se pořádně vysmrkej !!! )
… a neprď !! a při práci nekrkej !! “
“ A nakonec ???“
“ Přemýšlej !!!“
“ Cóóó ???“
“ Inu….
nakonec wole, vše zavinu !!“
… vnuk diví se : “ To máme závinu !!!
… kdy šoupnem jej do pece ???“
“ Teď !! hnedka !!“
… chlapec ?? jak hrdý je na dědka !!
“ Stačí-li k pečení hodina ??“
… rozčilena řve rodina
( jich dvacet se kol pece rozvrství ! )
řve dědek : “ Teď ještě sám prd vím !
… sečkejte, až hvízdnu na prsty
a následně zařvu : raz … dva … tři !!“
… každý dal ruku ven, – ze kapsy,
by největší kus potom urval si !
makový závin,
novoroční pozvánka,
do nemocnice.
V Penamu by se od tebe mohli ucit!:)
diky, napisu jim jestli mne chteji uctivat
Osobně nesnáším makové záviny, kde by se dal mák hledat lupou (tj. ty, co se běžně prodávají).
Tady ten vypadá přesně tak, jak by se mi líbily záviny v obchodech, mohl/a bys zaplnit díru na trhu (kdyby Tě to pečení chytlo) 🙂
no vidis, to je ale napad. padl na urodnou pudu. viz muj dnesni clanek.