1. Co s tou všechnou ženskou krásou? Ví ty ženy o tom, jak jsou pěkné? Velká část asi ano, soudím z typu výrazu a stylu fotografie. Některé ale ne. Ať tak nebo tak, po vyhlášení posledního castingu na roli normálně vypadající vysokoškolačky střední postavy se nám přihlásilo ke stovce modelek.

2. Drtivá většina z nich je podstatně hubenější, než role vyžaduje. A po nikom nebudu chtít, aby kvůli roli tloustl. Takže velká část z nich se vyřadila sama tím, že mají postavu modelky nebo jsou velmi podobné tradičním modelkám. Zbytek sice není většinou ani té střední postavy, ale aspoň to není tak daleko od mé představy.

3. Má představa pro roli introvertní vysokoškolačky co se podceňuje a nevědomky sabotážuje svůj výkon skoro ve všech aspektech svého života, je totiž „obyčejná“ sympatická a průměrně atraktivní slečna. S obyčejnou postavou a obyčejným obličejem. Neobyčejnou bude mít osobnost, to stačí.

4. Ale žádné obyčejné slečny se nám nepříhlásily.  Dohromady jako množina jsou všechny velmi krásné a jednotlivé jsou při nejhorším hezké. A já potřebuju jen jednu. Obyčejnou. Holt bude muset zamakat makeup a kostým a ty krásné slovanské rysy trochu zobyčejnit. Ale i když jednu vyberu, co s dalšíma cca 100 kráskama? Čeká je odmítnutí. Většinu z nich ne protože by nebyly atraktivní nebo neměly talent. Ale protože jsou typově odlišné a přes veškerý talent role je jen jedna.

5. Jakožto častý účastník různých soutěží a konkurzů vím jak nesmírně deprimující může být přihlásit se a nejen nevyhrát, ale ani se nedozvědět žádný feedback či umístění. Člověk může být první pod čarou nebo pětistý prvý pod čarou a nikdy se to (většinou) nedozví.

6. Ač je mlčení asi standard v tomto obroru, napadá mne, jestli náhodou nemám čas a energii na to, to změnit. A pokud to změním jednou a napíšu účastnicím feedback, budu psát i těm, co mají talentu podstatně méně, pravdu o svém pozorování? A příště až se jich nepřihlásí sto ale tisíc budu najímat team odpovídačů?

7. Taky můžu všem poslat hromadný email, jako to dělají některé soutěže „byli jsme překvapeni množstvím ohromného talentu a nesmírně si vážíme vašeho zájmu. nazdar„. Jenže z jakéhokoliv skupinového mailu má člověk pocit že mu vlastně vůbec není adresovaný jako jednotlivci, protože určitě nebyli všichni ohromující a nepřekypovali talentem, jak se v mailu píše, tudíž se z něj nic ke své práci vlastně nedozví.

8. Navíc aby člověk mohl být upřímný musel bya obeslat  všechny skupinovým mailem, ve kterém vyzdvihne hlavně jejich krásu. Protože tou mne oslnilny vlastně všechny. Talent  ale je něco jiného, tam už byl úrovně hodně různé. Ale do jednotlivého odpovídání se raději pouštět nebudu, viz důvody výše.

9. Bude ovšem někomu k něčemu, když se dozví že zaujal svým vzhledem? Bude věřit skupinovému mailu? Má cenu nad tím vším vůbec přemýšlet? Ještě si to rozmyslím.

10. Každopádně mne čeká nyní nelehký úkol. Ve finálním kole vybrat jednu dívku, a to ze skupiny už před-vybraných kvalifikovaných krásek. Není to jednoduché. Člověk by je chtěl nakonec použít všechny. Zatracené Češky, nemají být všechny tak pěkné. Ale vyhrát, v tomto případě, může skutečně jen jedna. Tak jdeme vybírat. Naštěstí je opravdu z čeho.