1. Tak to vypadá, že svět je zase celkem v normálu, krize stabilizována, respektive už se tvoří krize jiného druhu, které nezpůsobují to, že má být člověk zavřen doma a podle nařízení vlády trávit veškerý svůj čas na gauči u seriálů a jídla. Což je škoda.

2. Je tedy na čase začít bilancovat. Z návratu do téměř běžného stavu mám samozřejmě depresi,  už mi zase píšou lidi kteří po mě mají tu drzost něco chtít, a tvářit se že pracovat je žádoucí a proč to nedělám, a co vlastně celé dny dělám a proč když mluvím o koroně zním radostně, když všude kolem bylo tolik utrpení a bagrů na mrtvoly.

3. No tak nyní, po krátké procházce venku, už radostně nezním. Na ulicích sou zas hordy lidí a odpadků, New York je opět přecpanej pohybujícíma se autama (jóo zlatý doby kdy  pátou avenue jelo jediné vozdilo a tím byl právě ten bagr na mrtvoly), všude fronty, hektika, a k tomu nové rasové nepokoje, akorát že v maskách, takže teď už opravdu všichni (černoši i běloši) vypadají úplně stejně a kdo se v tom má vyznat.

4. Za měsíc se chystám do Prahy, konečně mi nějaká aerolinka prodala lístek a tváří se že let nezruší. Jako obvykle se prokázalo Irsko spolehlivější než Poláci, těm to zrušení 3 hodiny před odletem jen tak nezapomenu. Měli by si uvědomit, že třetí dělení Polska se nestalo jen tak z ničeho nic a začít sekat dobrotu, aby až bude Putin dělat to čtvrté, nám stáli za námahu.

5. Předpokládám že Praha bude v červenci už také zaplavená turistama a stresem jako obvykle, a všechno mě tam tak bude štvát, teď když mi bylo 2 měsíce dopřáno se virtuálně kochat pohledem na prázdný Staromák a Malou Stranu která nevypadá jako po boji s Čínou a Ruskem, který jsme prohráli. Nepřijde vám, že lidí je na světě prostě příliš?

6. Proto nyní píšu scénář o světě ve kterém existují převážně jen roboti, kteří řádně a zdárně pečují o zeměkouli a člověk je upozaděná minoritní škodná, která si nemůže příliš vyskakovat. Ne řekněte, nezní to ideálně? A ve volném čase si kreslím.

7. Přiznám se ještě k tomu, že mě do jisté míry začalo bavit vařit, což považuju za znamení toho, že sem v opravdu hluboké depresi a situace je vážná. Naštěstí se mi jídlo nevede o nic moc líp než před pandemií, byť poslední výtvor (lilek plněný vločkama) byl převážně jedlý.

8. Jediné co mi dělá aktivní radost je představa, že moje utrpení nebude trvat věčně, a i mě čeká jednou smrt, nicota a věčné zapomění. Dobrou zprávou je snad i to, že CD Payne napsal další díl série Mládí v Hajzlu, knihu 11, a tudíž si čekání na smrt můžu ukrátit kvalitní literaturou.

9. Také mi přišlo vhodné updatovat plán svého pohřbu a hlavně seznam hostů. Pokud máte někdo zájem o to být na tomto exklusivním eventu, napište mi 3 důvody, proč to mám považovat za dobrý nápad. Na oplátku můžu slíbit, že tam nebudou žádné proslovy, bude kvalitní hudba, a pokud jí někdo z vás přinese, tak i pečená kachna se zelím a knedlíkama.

10.  Venku opět nechutně svítí slunce, což mi připomíná, že zítra bude asi další den. Kdo to má furt vydržet. Chce se mi zůstat navěky doma a jen tak si dál nerušeně kreslit. No řekněte, nebylo by nám tak všem líp?