1. Ani ne o rok a půl později je Mýval zdařile vyléčen, nebo téměř vyléčen, třikrát hurá českému zdravotnictví a rehabilitaci. Co mě za ty skoro dva roky mlčení potkalo?

2. Nakažení Covidem příchutě Delta, nakažení Covidem příchutě Omikron (ten mi chutnal daleko méně, neboť mě víc složil), zastavení několikero projektů, odložení jiných, vopruz s letenkama a aerolinkama kterým se nedá dovolat a které nechtějí vracet peníze, stres kolem zdraví, cestování i obživy, ale asi nejvíc mě mrzí ten ztracený čas kdy bylo nutné víceměně jen sedět doma a čekat. Doufejme, že to už skončilo.

3. Ale děly se i pozitivní věci. Odvážnější tvůrci než jsem já natáčeli v New Yorku i během Covidu, na několika takových projektech mi byla nabídnuta spolupráce, takže mi bylo umožněno nejen dělat pomocnou režii, ale posléze i sledovat který z producentů se dříve zhroutí z toho, že natáčení bude muset být zastaveno kvůli tomu že člen štábu je infikovaný, nebo kvůli tomu že se klíčový spolupracovník bojí, že bude infikovaný nebo že se kvůli stresu z covidu štáb a herci porafali.

4. Každý zrušený natáčecí den stojí strašné peníze, pojištovny od toho dávají povětšinou ruce pryč, takže situace na place byla opravdu vyhrocená, a často zahrnovala slzy, řev, hysterii, nebo aspoň obecnou paniku, stres a chaos, protože nikdo nevěděl jestli další den bude práce nebo nebude, budou peníze nebo nebudou, budou lidi nebo nebudou, bude lokace nebo nebude a tento seznam by mohl být nekončený.

5. Enter Mýval: lety právní praxe v rozhodovací roli nad miliardama dolarů zocelený živočich, tvor schopen provést ty více emocionální a méně obrněné jedince panikou, chaosem, řevem i hysterií tak aby to všichni přežili bez úhony, nikdo nikoho nežaloval, a film se natočil. Ono je to vlastně docela jednoduché, stačí poslouchat ty co brečí a nebrečet a ty co řvou a neřvat. Efektivní strategie, kterou vřele doporučuji všem.

6. Takže Mýval byl následně povýšen z pomocné režie i do produkce a sklízel plody své chladné hlavy a schopnosti rozhodnout, když se do rozhodování nikomu nechce.  A to hlavně v podobě dalších zakázek.

7. Jak trávím nyní své dny? Píšu vlastní scénáře za účelem sehnání literárního manažera, dramaturguju cizí scénáře (včetně takových, které šly/jdou/půjdou do kin a televizí i v ČR), pomáham s produkcí a režií malých indie projektů, které mi dělají radost a čekám až nebudou Covid Compliance Officers stát 500 dolarů na den  nebo půjde natáčet bez nich.

8. A také se učím uklízet. Během Covidu mi totiž náhle emigrovala moje kolumbijská uklízečka, respektive de-migrovala, RIP rozalinda, a chvilku nebylo jednoduché najít náhradu. Takže zatímco se bordel hromadil a před barákem si na mě brousily zuby krysy a stále větší klubka obřích švábů, bylo nutno udělat exekutivní rozhodnut. Ano přesně ten typ rozhodnutí která mi tak proslule jdou, a situaci nějak řešit.

9. Zkouška řešení problému vlastníma rukama nedopadla úplně dobře, ale aspoň je nyní opravdu jasné, že ne každý se hodí na vše. Musela tedy nastoupit robotizace pracovního závodu,  ve formě nákupu automatizovaného luxu a mopu, čímž se vyřešila aspoň jedna část problému. Ale ještě zbývalo pořešit prádlo a nádobí.

10. Zatracenej New York resp Brooklyn, kde bydlim ovšem neumožňuje nájemníkům mít v bytě pračku, sušičku či myčku nádobí, takže myslím, že budu muset opět udělat research co nového nám přinesla nedostavěná zeď na hranicích s Mexikem, a zaměstnant novou pomocnou sílu. Sakra, na toto téma už se vtipkovat nesmí, budu cancelled. Ale což, neni to nakonec jedno? Hlavně že budu mít uklizeno.