Práce pro vládu přináší nečekaně záživné momenty, jakožto i čekané množství různého, kolem mě se často vyskytujícího, politikaření. Kterého se snažím neúčastnit. A to převážně tak, že říkám, co si skutečně o té které problematice myslím. K překvapení občasných kolemjdoucích. Zatím ty udivené pohledy ignoruji a věnuji se své práci.

Jelikož pracuji pouze 4 dny v týdnu, tak jak to dobrotivý bůh zamýšlel, tak v pondělí mám dost energie a životaschopnosti na to, se v práci nejen občas usmát, ale aktivně si užívat, že to co dělám má snad nějaký smysl. No posuďte sami. Toto je kauza která mi na stole přistála minulý týden. 

V Utahu se momentálně v parlamentu řeší přijetí nového zákona, který by zakazoval provozovatelům sociálních sítí umožnit nezletilým přístup bez souhlasu rodiče či zákonného zástupce.  A rodičům dával automaticky přístup ke všemu, co dítě na sítích dělá.

Do pojmu „sociální síť“ spadá velká část tzv interaktivního internetu. Prakticky vše co neslouží k účelům čistě edukativním nebo k prodávání zboží či streamování videí které nejsou tzv “user generated”. Pokud tedy ta síť má alespoň 10 M uživatelů. Což jsou prakticky všechny nejpoužívanější sítě.

A také si asi umíte představit radost Utažských nezletilých z toho, že od přístího roku jim má být natvrdo znemožnen přístup na různé tiktoky, snapchaty, instagramy ale i jutuby fejsbuky a twitry, pokud se jejich rodič nesmiluje a nenahraje na ně svojí občanku. Ano, to je návrh řešení.

K tomu, že sociální sítě můžou z dlouhodobého hlediska páchat různá, menší či větší zla na našich mozcích nemám problém se názorově připojit. Ani k tomu, že vlastně nikdo nevíme, jaké všechny údaje o nás sítě sbírají a co hůř, k čemu všemu je využívají. Koneckonců nenajdete asi žádného velkého hráče na tomto poli, který by v posledních letech nebyl pokutován za porušení z oblasti ochrany soukromí.

Ale to, co momentální návrh toho Utažského zákona předkládá, je řešení, které vyžaduje aby se celá uživatelská základna nechala otestovat, identifikovat a doložila, že jsou dostatečně staří. Doložila komu? Ano, těm firmám, které jsou v posledních letech opakovaně pokutované za různá porušení v oblasti ochrany soukromí.

Penetrace sociálních sítí v USA dosahuje 90 procent zdejší populace. Tzn. po zhruba takovém zlomku populace by se v Utahu vyžadovalo, aby někam nahráli svůj řidičák, rodný list, nebo občanku. Protože to je momentální doporučení, jak ověřit, kolik vám je let.  Pro srovnání, pro sledování péčka stačí kliknout na „je mi víc než 18“. Pokud tedy žijete v Utahu. Například v Lousianě od tohoto roku musíte svůj věk ověřit natvrdo. Jak? Ano, nahráním občanky do verifikační apky, předtím, než kliknete na video s názvem „hubená japonka si hraje s tlustým úhořem“.

Jakbyste se tvářili na to, kdybyste museli každému sociálnímu médiu kde máte účet, dokazovat, že vám je více než 18 let a to formou popsanou výše? Stojí to za potenciální ochranu mladých mozků, shromáždit kopie osobních dokumentů devadesáti procent populace na jednom místě a unikátně tak identifikovat každého, kdo má na sítích účet?

A co víc, je 18 let, tedy věk při kterém si zde můžete koupit zbraň, správná hranice k vlastnímu, rodičovským souhlasem nepodmíněném přístupu k interaktivnímu internetu? V té době už můžete dle místních zákonů 4 roky pracovat a 3 roky jezdit autem. Ale vlastní účet na twitru, jak se zdá, dostanete až s první brokovnicí.