1. Barte,  synu,  minulý týden nebo kdy sem takhle seděl v Madison Square Garden a koukal na docela povedený zápas NBA (kluci z Detroitu to měli fakt těžký, zvlášť když Knicks se pyšní  od července Bargnanim),  měl sem před sebou rodinku hispánců, co mě neuvěřitelně obtěžovala tím, že s sebou na zápas vzala řvoucího kojence.

2. Nemohl sem si na tebe nevzpomenout, žeano. Zvláštěpak díky tomu že sem tvé odpudivě chamtivé matce několik dní předtím vypsal první tučný šek na to, aby tě „zaopatřila„. Kolik toho proboha asi prosereš a sežereš?? Kroť se trochu hochu, ať z tebe není tlusťoch! Teda pardon,  člověk s nezdravě vysokým BMI.

3.  Po druhé čtvrtině mexikánský otec odnesl ten řvoucí uzlík někam do pryč (konečně), zatímco matka, která tam zůstala eště s jedním harantem, co mu bylo mým odhadem něco mezi pěti a deseti, vysvětlovala děcku kam otec šel a proč. A toho chudáka trochu pomlouvala, zdálo se mi. Něco o tom že to je ožrala a děvkař.

4. Zamyslel sem se nad tím, co ti o mě asi kdy řekla tvoje matka. A došel sem k tomu, že ti musím dát šanci si na věc udělat vlastní názor.

5. Nuže tedy,  věz, že vždycky sem nebejval takový netvor, za jakého mě asi nyní máš. Když sem byl zhruba v tvém věku, a hlásil se na práva, měl sem tu směšnou představu ohledně své budoucnosti, která překvapivě zahrnovala „pomoc bližnímu svému„. A tím společnosti jako takové.

6. To sem ovšem eště netušil, že být právníkem a pomáhat bližnímu svému se téměř vylučuje. Jediné, co se s právničinou dobře kloubí je vydělávání peněz.

7. Jak možná víš, možná nevíš, v roce 2013 sem se z České republiky odstěhoval do USA. Byl to relativně smělý krok, motivovaný právě a jedině penězma. Jinak bych asi neopustil svou teplou židli v teplém kanclu, kde se mi v Praze vedlo od roku 2007 úspěšně vést vlastní advokátní kancelář. Což mi připomíná, že musím zaplatit komoře poplatky. Věřil bys tomu, že ta hamižná organizace mě kasíruje i když sem si pozastavil výkon praxe?

8.  Proč ti to celé tak zdlouhavě vyprávím: podivej se, s přínosem peněz do tvého života jistě přijde i spousta lákadel. Jmenovitě ženy, chlast a drogy. Je dobré být na to duševně připraven,   a začít s promiskuitou, alkoholem a měkkýma drograma už při studiu vejšky (řekl bych klidně i  s tvrdejma  a na střední, ale nechci se vystavovat trestnímu stíhání), abys v momentě, kdy ti do rukou spadnou první hrstě zlaťáků nebyl zaskočen tím, co se stane pak.

9. A co se stane pak? Velmi brzy, budeš-li právník, totiž zjistíš, že peníze se dají vydělat téměř bez práce, anebo  při pracovním nasazení zcela neúměrném tomu finančnímu ohodnocení. Po pár letech takového života zcela jistě i u tebe dojde k jisté vnitřní desintegraci morálního cítění, které si kdy mohl třeba mít. I když pochybuju, že tvoje amorální matka tě k nějaké morálce kdy vedla.

10.  A co bude pak? Pak bude jen těžší a těžší se nějak držet na uzdě. A fakt že si, stejně jako já, vlastně jen dobře placený přisluhovač zla, ti začne být většinu času jedno. A ve zbývajících chvílích se  budeš snažit rozptýlit drogama, alkoholem a sexuálníma hrátkama všeho druhu. Ale záhy zjistíš, že ani ten nejlepší koks, nejdražší vodka, a  nejšikovnější kurvy ti nedokážou dát trvale zapomenout na pocit, že nejsi téhle planetě ničím přínosný. A furt zfetovanej, v lihu, nebo v něčích otvorech být nemůžeš.  Veř mi. Zkouším to dost často. Ale ty  neblahé momenty střízlivosti prostě přijdou. A právě pro ně je super důležité to co ti teď řeknu:  morálka je jen pro chudé. Takže od teď pořádně zapracuj na tom, abys žádnou neměl! A až z tebe bude ten amorální hajzl, tak by od tebe bylo fakt pokrytecké, kdybys chtěl nějak soudit mě, za to jaký vedu život já. No ne? Takže příště, když tvoje matka řekne něco jako ta mexičanka přede mnou říkala o tom svém chlapovi, uvědom si že je prostě akorát moc chudá. Krok jedna: zacpi jí pusu penězma a pokud to nepomůže tak krok dvě: řekni jí, ať si vzpomene na to, jak ulovila ona moje DNA a pak ať něco káže o morálce.  A je vystaráno.