1. Milý Synátore, dnes píšu tenhle dopis  v důsledku toho, jak sem prožil minulý víkend.

2. Asi se teď naprázdno v duchu ptáš: „No jak teda?“. Hned ti to, drahý Bárte,  povyprávím. A kroť tu svojí netrpělivost. I když, to máš taky po mě, že si neumíš na nic počkat a všechno chceš mít hned a prostě neznáš ničeho míru.

3. A tím už se dostávám k tomu, co tě možná zajímá: jak sem prožil ten víkend, který mi byl inspirací k tomuhle dopisu.

4. Nuže tedy,  dá se to říct vlastně dost jednoduše: strávil sem ten víkend v posteli, obklopený svou hlubokou depresí, se kterou sem ani už nebojoval, neboť sem ten boj prohrál někdy v pátek ve čtyři ráno, když mi přišlo jako dobrý nápad dávat si tu jedenáctou čáru koksu za noc.

5. Barte, když já tě tu tak šikovně navádím drogy brát, nesmím zapomenout na to, přidat ti pár rad ohledně toho jaké, nebo jak je nebrat, do té doby, než se budeš oficiálně a upřímně chtít zabít.

6. Takže, než ta doba přijde (a ona přijde, to ti garantuju, si přeci Mýval),  s kokainem není radno se kamarádit v množství větším,  než únosném. Pokud tady čekáš přesnou gramáž a definici toho co je únosné, tak tě musím zklamat, jelikož fakt nevidím do tvé budoucnosti, nevím jestli z tebe vyroste 100kilový valibuk nebo nedomrlý rachitik průměrné výšky. Spoléhám jen na to, že snad nebudeš prakticky trpaslík.

7. No a taky nevím jak přesně budeš chytrej, a zvídavej, nebo línej, prostě co já vím co budeš šňupat (opovaž se si to šlehat, nebo to žrát jak ichtyl) za materiál a v jaké čistotě nebo čím jak řízlej.

8. Teda i kdybych ti chtěl dát radu jako „nedávej si víc jak gram za noc“ může se stát, že dostaneš takovou kvalitu, že by tě skolila i čtvrtina, nebo naopak takovou polo-omítku, že i při finišování druhýho gramu budeš eště stát na nohou a říkat si „To zas fotřík jednou přeháněl“.

9.  Prostě, všeho s mírou.  Asi to se snažím říct. Plus,  mysli na to, že (jak to za mě jako vždy řekne nejlíp Eminem): „what goes up must come down“. Včetně tvojí nálady chemicky náhle a náramně pozvednuté do výšin, do kterých se tak dostaneš ty, tvoje nabubřelé ego, a tvůj pocit, že ten, koho si viděl ve Víru Totální Perspektivy nebyl jen „docela frajer„, ale týpek klasa přímo výstavní. A  věz, že zhruba hodinu po té poslední čáře, co si tu noc dáš, to všechno zase padne na ten druhej extrém, tedy do ohromné hloubky.

10. A pokuď ta poslední  čára nebude jedenáctá a z obzvláště čistého materiálu, tak dostaneš akorát normální come-down nebo-li dojezd. Prostě takovou klasickou polo-depku, ale nic vážného, nic z čeho by ses nedostal nějakým šikovným downerem zapitým pomerančovým džusem s vodkou, nebo pár klikama a oběhnutím bloku.  Ale ta moje víkendová schíza byla zcela z jiného gardu. Chvíli sem při ní jen ohromně poulil oči, pak si držel košili na prsou, čistě protože mi přišlo že mi srdce každou chvílí vyskočí ven z těla, a já ho chtěl aspoň chytit do košile. Po chvíli takové paniky ve stylu -mám-tři-vteřiny-života,-bože,-fakt-sem-vyšňupal-dva-gramy-toho-kvalitního-matroše-najednou-Aha,-takže-teď-tu-prostě-pojdu.– sem se jen svalil na zem  a po chvíli křečí a záškubů ve kterých sem něco horečnatě psal na cáry papíru co sem kolem sebe byl schopen narychlo najít, sem slibně upadl do nějakého podivného kómatu, ve kterém  sem měl příšerné sny. A když sem se konečně probudil se šílenou bolestí hlavy, čelistí a zubů, od toho jak sem si je celou noc dřel o sebe, dopadla na mě taková monstrdepka, že trvalo celé dva dny než sem se zase rozhodl žít.  A tobě, synku, tohle nepřeju. Umírat se má totiž elegantně a  jako chlap: buď úmyslným činem někoho jiného,  koho si oprávněně naštval, případně v boji o svou milovanou (ženu, vodku, cokoliv),  nebo vlastní rukou, ale hlavně úmyslně. Chcípnout vlastní rukou jaksi omylem, to je fakt provar. A takovou ostudu mi udělat nemůžeš, ne?! To bych tě musel totiž už  rovnou teď vydědit! A já zrovna  nejsem úplně střízlivý,  jak to tak se mnou takhle v noci bývá, tak bych s tím rád aspoň chvíli počkal. Kluku ušatá!