1. Komu eště slouží paměť, vybaví si, že sem před nějakou dobu byl ohromen novou slečnou, kterou sem ve svém životě potkal. Ano, mluvíme o Zlatomušce.
2. Dívka, co mi nakonec sice podlehla, protože já přeci vím, jak na ženy, a to i na ty, co sou zadané a tváří se nepřístupně, ale stálo mě to tenkrát dost úsilí.
3. Měl sem původně v plánu jí vzít do Vídně na pandy a do Opery. Původně z toho sešlo, protože mi, blbka, dala ten samej večer, a tímpádem zapříčinila, že už mě téměř přestala zajímat, ale po několika měsících sem se s ní zase jednou potkal, a vzpomněl si, jak je vlastně pekelně pěkná. A jak krásně a jemně šišlá.
4. Muška jenom zlatá.
5. Musel sem jí tedy dostat znovu. Ale protože byla odminule trochu zklamaná tím, že sem slib nejenže nesplnil, ale eště navíc se jí pak dva měsíce neozval, bylo potřeba trochu elaborovat. Tedy nastínit, že to je za A) vše její chyba, protože ona je moc úžasná a já sem se po jediné noci s ní začal bát o své křehké srdce, a za B) jen zástěrka sloužící k tomu, abych jí mohl ohromit eště více.
6. A jak se ženy ohromují nejlépe? Už víme, že nákladnými dary a rozmáchlými gesty. A to vše protkneme romantikou. A kdy se ženám nejlépe otlouká romantika o nos? Ano, na svatého Valentýna.
7. Řekl sem jí tedy, ať mi dá eště jednu šanci a ve středu večer se se mnou potká na letišti v NY. A ať si udělá do pondělka čas a vezme si pas a Chanel číslo 5. Nic jiného že nebude potřebovat.
8. Nakonec podlehla. Z New Yorku sme rychlostí blesku (kvůli té sněhové bouři, co nám způsobila silný vítr v zádech) přeletěli do Vídně, kde sem jí ve čtvrtek nechal vyspat z jet-lagu, zatímco sem jí koupil u Leny Hoshek vhodné šaty, abych jí v pátek večer mohl vzít do státní opery na poctu Baletu.
9. A v sobotu do té slibované zoo. Na pandy.
10. No co mám k tomu říct? Ženy sou tak prostá a jednoduchá stvoření. Zase to báječně vyšlo. Akorátže po tech třech posledních nocích jejího vděku mě teď trochu už bolí kyčle a kolena. Eště že už zejtra letíme pryč.
Je mi líto tvého křehkého srdce, možná by ses měl dát na ty kytky, to by tvému křehkému zdraví prospělo a šišlající Zlatomušku by za rok tvé absence snadno dostala k patřičnému vděku kytice tebou vlastoručně vypěstovaných hyacintů..
Nadpis článku mi připomíná, že mi pořád ještě nedorazily gaťky!
Jinak jsem ráda, že je tu nový článek! Ta prodleva od šestého února mě zneklidňovala, tak dlouhé mlčení u tebe nebývá zvykem!:)
On nemá čas, má teď rodičovské povinnosti…
Tak to bylo hodně škaredý 😉
Nic jineho bych od Blouda ani necekal 😉
Gatky sou (ted uz vazne :-)) na ceste. A fotka pak MUSI byt 🙂
Co se tyce frekvence psani – take uz mne ta prodleva stresovala…. Ale to vis, Zlatomuska me poslednich 5 dni dost casove vytezuje… A to me este napadlo se jet podivat na vikend do Parize, takze buhvi jak to bude s dalsim clankem… Ale uz se mi jeden peknej rysuje v hlave…
Ty si si u neho zabudla gatky?
Bolí mě kyčle a kolena….já z tebe jednou umřu:-P
Už po třech nocích tě bolí kyčle a kolena? To víš, nikdo z nás nemládně:) Musíš už být trochu opatrnější a nepřepínat se:)
A proč to neudělat tak aby kolena a kyčle bolely Zlatohmyz….?He? To tě nenapadlo? Tak to víš, my ženy jsme zvláštní stvoření, něco takového jako romantika v dnešním neromantickém světě nás dokáže dostat do kolen a dost rychle i jinam. Tak se nediv že ti podlehla hned!