1. Tak sem zase na cestách. Jen co mě vítr přivál z Evropy, zatoulal sem se pracovně do Washingtonu DC. Na nějakou super-důležitou konferenci. To mě poser, 4 dny budu muset předstírat, že dávám pozor, a časopis Scientific American schovávat pod lavicí jako školák čtoucí Playboye na základce. Aby to blbě nevypadalo, přece.

2. Dneska sem měl se šéfem další  zhodnocení mé práce. Je to možný že už sem tu třetí půlrok? Vypadá to tak.

3. Jelikož poslední 3 týdny sem nesáhl ale lautr na nic, protože sem se místo práce poflakoval ze Zlatomuškou po starém kontinentě, očumoval Pandy, Vídeňskou Operu, Eifelovku, a ládoval se Fois Gras a palačinkama, šel sem dnes na půlroční „kobereček“ s docela smíšenými pocity. Jednou se přeci MUSÍ profláknout, že nic nedělám.

4. Ale naštěstí to nebylo dneska. Šéf pravil že klienti i kolegové mě zbožňujou a že na mě slyší samou chválu. (Bože za co?). Zeptal se mě, jestli sem u nich šťastný, tak sem pokejval jako že jo, ale pak mě napadlo, že by z toho mohlo něco kápnout.

5.  Tak sem si řekl o zakázku v Jižní Africe. Když už má společnost zájem na tom, abych byl spokojený zaměstnanec, tak proč z toho nevytřískat výlet první třídou na Madagaskar?

6. Sice sem musel pak rychle zaimprovizovat a vymyslet si nějakou hovadinu o tamním právním systému (o kterým nic nevím, ale šéf naštěstí taky ne, tak mi nešlo odporovat), když sem tvrdil, že rychle se vyvíjející  regulace soutěžního práva v Jižní Africe mi dává signál, že bych se tam měl jet podívat a prošetřit, jestli se tam náhodou neděje něco nekalého, než nám na to přijde konkurence, ale ono to prošlo.

7. Takže v červnu se chystám okukovat lemury na účet firmy. Hip hip hurá, další splněný sen.

8. Momentálně ale smrdím v DC, koukám z hotelu na Bílej Dům a přemýšlím, proč někdo eště nesejmul Putina. Kde to žijem?

9.  A hrozně se mi zejtra nechce na tu konferenci. Vymejšlím, jak by se z toho dalo ulejt. Samozřejmě, že to co by asi bylo nejjednoduší řešení je ráno tam zavolat b-o-m-b-o-v-ý útok, ale při mém štěstí by mi před hotelem zastavila kolona aut z FBI eště než bych dořek první větu. A nevím, jestli by mi to Guantanámo pak stálo za to, že sem nemusel 4 dni předstírat, že mě hluboce zajímá vývoj světové legislativy.

10. Kua. Pokojová služba mi právě donesla ten nejnechutnější César salát na světě. Za 70 babek a ančovičky aby v něm pohledal. V hotelu kde noc stojí  500 dolarů bych si představoval že bude jídlo z trochu jiného ranku teda. Asi budu muset na WhiteHouse.gov začít urychleně petici za zlepšení úrovně jídla v místním Marriottu. Takhle by to dál nešlo. Pak nemá mít Obama problémy s republikánama, když není schopen zajistit kvalitní kus žvance na domácí půdě!