1. Včera mě v místním baru, kam mě po jednání zatáhl vyšetřovaný klient, zřejmě v domnění, že pár panákama si zajistí alespoň krátkodobý výpadek mé paměti, zastihl moment překvapení.

2. Jo věděl sem, že je tu legální mnohoženství. I že se manželky kupují. Ale dostat do ruky konkrétní ceník manželek, o tom se mi ani nezdálo.

3. Začalo to asi takhle: klient, co pochází původně z Konga, ale delší dobu už žije tady v Kapském městě, se mě ptal odkud pocházím. To není nic proti ničemu, tak mu to říkám. Koneckonců už bylo po vyšetřovacím pohovoru a snažili sme se předstírat, že proti sobě nic nemáme. Pak se mě ptá kolikátý sem narozený. Říkám že první. A ze slušnosti se ptám co on.

4. Tam mě překvapilo že chvíli váhal a pak říká: „myslím že čtvrtý“. Ptám se z kolika. A on že myslí že z 29 dětí. Ptám se jak to jako myslí. A on že tatínek měl šest manželek a z toho 4 (zákonný limit) najednou. Docvakne mi, kde to sem a začnu se trochu víc zajímat o to, jak to tu vlastně chodí.

5. Takže jak? Prostě chlap si vyhlídne ženskou. Pokud je z vesnice, bude levnější, pokud je z velkého města, bude dražší, obecně jako u jakéhokoliv zboží žejo, města sou předražený. Vyplatí se kupovat na vesnici. To dávalo smysl. Pak mi chlapík ukázal jakousi tabulku.

6. Pokud je  žena panna, bude dražší. Pokud neměla děti, bude dražší. Pokud nebyla vdaná, bude dražší. Pokud je pěkná, bude dražší. Pokud je zdravá, bude dražší. Pokud je mladá, bude dražší. Takhle se proste stanoví cena.

7. Zajímalo mě, za kolik je ta nejlevnější a nejdražší žena. Čekal sem nějaké ohromné rozpětí které by odráželo oba extrémní póly: chromá hnusná stará s pěti dětma, třema rozvodama a z nejmenší vesnice na jedné straně a mladinká panna kypící zdravím a krásou a pocházející z centra velkoměsta na straně druhé.

8. A šokovalo mě, že to tak velkej rozdíl není. 500 dolarů za chormajzlici, a 3000 dolarů za krasavici. A všechno mezitím. Chtít víc nebo míň peněz než stanoví hranice ceníku by prej byla známka neúcty. Tomu říkám regulace trhu jak prase ovšem!

9. Jo  a při rozvodu má člověk většinou nárok na část těch peněz zpátky. No to je paráda. . Tady by se mi mohlo líbit. A navíc manželky žijou většinou odděleně od chlapa, a ta nejstarší má na starost ty ostatní (plus děti a domácnost a mou spokojenost samozřejmě) takže z mého pohledu to vypadá vyloženě jako mega super great deal.

10.  Neměli bychom tenhle přístup adoptovat i u nás? Stejně za ženský platíme tak jako tak. Kabelčicka, šatičky, večeřička, prstýneček, vezmeš si mě? Proč to nepřiznat narovinu a nevybalit 10 až 60 táců dopředu s otázkou: budeš moje zboží? A když se rozbiješ v zákonné době, můžu tě vrátit a dostanu prachy zpět nebo nový kus. Bereš to? Mě by se to teda moc líbilo. A vám?