1. Tenhle týden byl náročnej. Fakticky sem musel každej den pracovat. Hrůza.

2. Navíc vyšetřování odhalovalo pořád jen hlubší a hlubší problémy vyšetřovaného, takže v jistém bodě mi přišlo, že by bylo moudřejší to tam všechno podpálit, nasednout na nejbližší letadlo a tvářit se, že sem tam nikdy nebyl.

3.  Ale na to mi za ten pobyt platili moc velký prachy. Tak sem se rozhod, že místo zdrhnutí  se trochu porozhlédnu a udělám pár expedicí do okolí, abych tu zemi víc poznal.

4. To že je v Africe jinej kraj, tedy i jinej mrav, už víme. Ale co mě docela překvapilo, bylo silniční značení. Dost jiný než u „nás“ (v USA) i u „vás“ (ČR).

5. Tak například značka „pozor, paviáni“ byla dost častá.  Na to si člověk ale docela rychle zvykne, vzhledem k tomu, že na každém rohu je pavián. (to není žádná rasistická narážka, myslím tím fakt opice s holým čeveným zadkem).

6. Na každém druhém rohu je značka „pozor, nějaké další potenciálně šíleně nebezpečné zvíře.“ Nemá cenu vyjmenovávat co všechno to bylo, zdál se to být pouze demonstrativní výčet. Někde krokodýl, někde zebra, tu hroši, tam piktogram tvora, co vypadal jako drak. A bůhví na co značka upozorňovala.

7. Ale co bylo napsáno slovy a bylo dost jednoznačné, byly značky varující před zónou častých ozbrojených přepadení. Tzv „hijacking“. Tu a tam byla cedule, která říkala něco jako „příštích 7 kilometrů vás čeká zóna častých ozbrojených přepadení auta„. Za dva kilometry byla další značka, informující člověka o tom, že teď už ho čeká „jen“ 5 kilometrů zóny častých ozbrojených přepadení. Ano, hádáte správně, takhle to pokračovalo až do značky „přístí 2 km“ a pak – pak to přestalo.

8. Ptal sem se svého řidiče, jak vážně mám ty značky brát. Prej dost vážně Ptal sem se jak to probíhá: no takže de o to, že člověk se svým autem třeba zastaví na červenou, nebo na stopce, a během těch 7 sekund mu tlupa ozbrojenců rozflákne okýnka, vytáhne ho za flígr z auta a v nejlepším případě ho nechá u silnici sledovat jak s jeho károu odjíždí do dáli.

9. V horším případě ho tlupa odveze někam dál od civilizace, kde ho opět z auta vyhodí a nechá sledovat jak s jeho károu odjíždí do dáli. V nejhořším případě ho na místě kvůli tomu autu přizabijou, zmrzačí, nebo rovnou zabijou.

10. Tak sem tam seděl na zadním sedadle svého opancéřovaného auta s neopancéřovaným řidičem, a přemejšlel sem,  jestli kdyby mě unesli, bych rovnou prásknul společnost pro kterou pracuju, protože vím že na hijacking má vysokou pojistku a doufal bych že prachy vše rychle vyřeší. Nebo jestli bych naopak držel hubu, případně předstíral, že sem nezaměstnaný nuzák, na kterém si nikdo nic nevezme. Statisiky z FBI říkají, že šance na přežití sou v obou případech fifty fifty. Tak nevím, nebylo by nejlepší útočníky prostě jen poprosit, ať zajdem někam na drink a vyříkat si to jako chlap s chlapem? No eště že sem se z tý Jižní Afriky ale v pořádku vrátil, a nemusím zkoušet svou teorii, že alkoholem se dá řešit každý problém.